Čerstvě vysazená lípa u někdejšího koncentračního tábora Buchenwald připomíná vězněné Čechoslováky, přestože nese jméno jen jednoho z nich – Karla Vrkoslava, rodáka z Jilemnice. Nacisti ho tam drželi pět let, podobně jako dalších osm tisíc jeho krajanů, z nichž osm set nepřežilo.
Stromy u Buchenwaldu jsou připomínkou obětí nacistického režimu, jeden z nich i Karla Vrkoslava
Události: Připomínka českých vězňů z Buchenwaldu (zdroj: ČT24)
Cesty poblíž koncentračního tábora Buchenwald, po kterých se vězni před téměř osmdesáti lety v doprovodu nacistických strážců vydávali na pochody smrti, dnes lemují aleje. Katinka Poensgenová se zasadila o to, aby tu svůj strom měl i Karel Vrkoslav.
Ten byl v létě roku 1940 zatčen státní policií a z Prahy byl převezen do koncentračního tábora Dachau a odtud v prosinci do Buchenwaldu. Tam byl jako politický vězeň držen také děda Katinky Poensgenové, komunista Karl Vögtel. Oba muži se pak v táboře spřátelili.
„V bloku 39 byl ubytován můj dědeček. A za rohem je blok 45, kde byl Karel Vrkoslav,“ přibližuje Poensgenová u ruiny budov, kde vězni přebývali.
Psali si a navzdory železné oponě se i sešli
Buchenwald byl jedním z největších koncentračních táborů na německém území. Děda Poensgenové v něm strávil sedm let, Karel Vrkoslav pět. Oba vyučení zámečníci tam pracovali v továrně. Když Američané 11. dubna 1945 koncentrační tábor osvobodili, cesty Karla Vrkoslava a Karla Vögtela se rozešly, v kontaktu ale zůstali.
Katinka Poensgenová objevila v pozůstalosti po dědovi dopisy od Vrkoslava. Oba muži si psali, a to i přesto, že každý pobýval na jiné straně železné opony. V Jilemnici, kde Vrkoslav žil, se i s rodinami potkali. Po smrti Karla Vögtela zkraje sedmdesátých let přišel jeho manželce do západního Německa od Vrkoslava dopis.
„Za jeho laskavost jsme mu hodně dlužili. Především cítil nelidskou křivdu vůči sobě, ale i vůči nám, kteří jsme patřili k jinému národu,“ říká Poensgenová.
Od doby, kdy zemřel i Vrkoslav, uplynulo už půl století. Jeho lípu u Buchenwaldu zalil vodou z domovské Jilemnice i tamější starosta David Hlaváč. Podle něj už oba národy rozděluje jediná bariéra – odlišný jazyk. „Jinak k sobě máme všichni blízko a já pevně věřím, že to tak zůstane,“ podotkl starosta Jilemnice.
Za rok budou u Buchenwaldu vysazovat další stromy jako připomínku obětí nacistického režimu.