Stát o HHC jednal už minulý rok, ale nic se nestalo, teď nezbylo nic jiného, než do toho problému radikálně „říznout“, podotýká advokát Zdeněk Joukl s tím, že mnoho dětí kvůli HHC skončilo v nemocnici. Nejen kanabinoidu HHC se věnuje další epizoda právního podcastu V hlavě, jehož byl Joukl hostem. Tento advokát je známý také tím, že zastupoval rodinu nemocného Martina, na jehož léčbu se ve veřejné sbírce vybralo více než 150 milionů korun.
Stát s látkou HHC zaspal a právo se snaží dohnat rychlík, který ujíždí, míní advokát Joukl
Vláda před měsícem zařadila HHC na seznam zakázaných látek. Od 6. března je prodej výrobků, které tuto návykovou sloučeninu obsahují, zakázaný. Dodržování nařízení budou kontrolovat Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) a krajské hygienické stanice. Postihováno policií bude i samotné držení výrobků s HHC. To bude podle národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila posuzováno podobně jako držení a prodej konopí.
„K regulaci muselo dojít, protože ten vlak už je rozjetý,“ říká advokát Joukl i s odkazem na Vobořila, podle kterého žádné řešení nebude správné. Situace s HHC byla složitá i z toho důvodu, že látka je obsažena v cukrovinkách, které si mohly děti koupit běžně v automatech.
Advokát však zdůrazňuje, že základem by měla být prevence. Stát podle Joukla zaspal a o přístupu k HHC se měly vést diskuse. Teď se zvolilo opačné řešení, kdy je držení látky kriminalizováno. „Tím, že se z HHC stane zakázaná látka, nesmí docházet k prodeji a to vyvolává emoce u prodejců, kteří chystají na stát žaloby,“ upozornil.
A tresty hrozí i každému, kdo látku bude přechovávat. „Víme, že v případě držení většího množství než malého je to trestný čin, v případě malého množství je to přestupek se sankcí až 15 tisíc korun,“ přiblížil Joukl.
Právo se snaží naskočit do rozjetého vlaku
Joukl také připomíná, že nařízením SZPI by mohly být výrobky staženy z trhu, ale je třeba, aby stát podobným situacím jako s HHC předcházel. „Chápu, že u drog je těch aktuálních problémů s kanabinoidy velké množství a předpokládám, že od začátku března budou nahrazeny něčím jiným. A právo poběží a bude se snažit naskočit do toho rozjetého vlaku,“ přemítá.
Specifikem výrobků s HHC bylo jejich cílení na děti. Prodávaly se v lákavých obalech a sami prodejci cílili na děti. Bylo možné právě takové jednání právně postihnout? Podle Joukla je v tomto případě hlavní prevence. „Docházelo k různým individuálním pokusům starostů, kteří chodili do večerky a apelovali na prodejce, aby to neprodávali,“ připomíná. Proto podle něj bylo třeba učinit radikální zásah, který není systémový, a látku zakázat. „Cílená reklama na děti, které se nemohou bránit a nejsou schopny to rozpoznat, by měla naprosto fatální následky,“ je přesvědčený advokát.
Pro srovnání zmiňuje alkohol, jehož prodej je zakázán do osmnácti let věku a porušení posuzováno jako přestupek. A je u něj upravena například i reklama. „Ale první zákon o regulaci alkoholu je z roku 1922, takže je tam stoletá zkušenost. V případě HHC právo běží vedle expresního vlaku, snaží se ho nějakým způsobem dohonit a není to vůbec jednoduché,“ říká advokát.
Případ s HHC by podle něj měl být poučením pro národního protidrogového koordinátora, vládu a Státní zdravotní ústav. „Měla by vzniknout nějaká koncepce, která bude umět podle šablony rychleji reagovat na nebezpečný prodej a případné stažení z trhu,“ dodává Joukl.
Očekávání novely zákony
Situaci by dle něj mohla zjednodušit novela zákona o návykových látkách. „Zákaz HHC platí do konce letošního roku a počítá se s tím, že novela zákona právě s regulací psychomodulárních látek by měla platit od 1. ledna 2025. To bude velký přínos v této problematice,“ míní Joukl.
A pokud jde o držení něčeho doposud běžně prodejného, co je nově posuzováno jako trestný čin? „Je to o celospolečenské diskusi, o zkušenosti ze zahraničí a celkové koncepci, jak k tomu přistupovat. Ale je zjevné, že malé děti nemohou být těmto lákadlům či pokušením vystaveny tváří v tvář, protože to nedokáží rozpoznat. Tady je ta tvrdá regulace namístě,“ myslí si advokát.
Selhává stát, když zdravotní pojišťovny neproplácí nákladnou léčbu vzácných nemocí? Pomohlo by zřízení funkce národního koordinátora, na kterého by se mohli obracet pacienti, jejichž léčba není běžně hrazena? Proč byl konsternován přístupem revizních lékařů v případu malého Martina, na jehož léčbu veřejnost vybrala více než 150 milionů korun? Poslechněte si celý díl právního podcastu V hlavě s advokátem Zdeňkem Jouklem.
