Stát se opět pokouší zajistit bydlení pro chudé prostřednictvím sociálních bytů i celých domů. O konkrétní podobě se zatím nezmiňuje a odmítá tvrzení, že chce ve velkém rozvinout vsetínský projekt bydlení v kontejnerech za městem. Zároveň chce stát na sociální bydlení využít evropské peníze, které však dá obcím či neziskovým organizacím. Ty budou mít za úkol udržet sociální bydlení celá dvě desetiletí.
Stát chce stavět sociální domy. Vzniknou tisíce nových ghett, tvrdí kritici
UDÁLOSTI: Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje nový typ bydlení pro chudé (zdroj: ČT24)
Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje – po krachu v minulém volebním období – další pokus o zákon o sociálním bydlení. Podle věcného záměru by měly obce mít k dispozici sociální byty, na které poskytne peníze stát. Lidé, kteří jsou v bytové nouzi, pak s radnicí uzavřou specifické smlouvy s výrazně omezenými dispozičními právy.
Jedním z problémů se sociálním bydlením ovšem je, že mnohé obce nemohou sociální byty nabízet, protože takřka žádné vlastní byty nevlastní. Odpovědí by měla být stavba docela nových sociálních domů. „Abychom si to představili – státem certifikované ubytovny,“ přiblížila ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO).
Vzniknou tisíce ghett, tvrdí Platforma pro sociální bydlení
Taková myšlenka však již vzbudila kritiku. Podle předsedy Platformy pro sociální bydlení Štěpána Ripky by tím stát situaci chudých lidí jen zhoršil. „Znamenalo by to, že by stát postavil několik tisíc ghett – doslova,“ míní. Ministerstvo platforma obvinila, že se chystá ve velkém zavést vsetínský model s obecními ubytovnami v kontejnerových konstrukcích za městem.
Ministryně Dostálová to však odmítla. „Nic takového nebude,“ ujistila, ačkoli bývalý vsetínský starosta Jiří Čunek (KDU-ČSL) svůj projekt hájí. Podle něj jsou kontejnerové konstrukce jako sociální bydlení vhodné. „Ono musí být sociální i typem. Pak si myslím, že je kontejnerové bydlení dobrá volba,“ podotkl.
Štěpán Ripka však volá po docela jiném přístupu: „Abychom místo ubytoven postavili byt a abychom místo vrátného měli sociálního pracovníka.“ Je přesvědčen, že sociální domy je řešení, které „přinese mnoho problémů a zvýší počet lidí v bytové nouzi“.
Varianta, že by se sociálně slabí lidé koncentrovali v jednom domě, se navíc kromě Platformy za sociální bydlení nezamlouvá ani některým poslancům. „Řešení, která se na začátku mohou zdát poměrně snadná, většinou končí plesnivinou, nebo vyloučeností,“ míní Olga Richterová (Piráti). Také podle poslankyně ANO Lenky Dražilové „to musí být ve standardních bytech a mezi lidmi“.
Dotací na sociální bydlení bude více, výsledek však musí vydržet dvě desetiletí
Státní podpora sociálního bydlení by ostatně měla mířit i jinam než jen k výstavbě sociálních domů. Ministerstvo slibuje obcím, neziskovým organizacím či církvím dvě miliardy korun z evropských fondů. Aby peníze dostaly, budou však muset splnit zásadní podmínku – udržet byty pro potřebné alespoň dvacet let.
Oproti minulému programu na podporu sociálního bydlení má nová výzva zajistit více než dvojnásobek peněz, podmínka udržitelnosti je ovšem zároveň ještě přísnější. Zatím stačilo, aby byl byt využívaný jako sociální pět let od poskytnutí dotace, nově bude požadovaná doba čtyřnásobná.
Zároveň pětinásobně překračuje jedno volební období, jak poukazují radnice. „Města nikdy nebyla obchodníky s chudobou,“ zdůraznila přitom starostka Valašských Klobouk Eliška Olšáková.
Ministryně pro místní rozvoj však na požadavku trvá. „Nejsou to běžné komerční byty určené k prodeji. Jsou to byty, které mají sloužit nejpotřebnějším,“ zdůraznila.
Adresa jako stopka
Podle Platformy pro sociální bydlení žije v bytové nouzi až 200 tisíc lidí, z toho desetina jsou děti. V posledních zhruba deseti letech se stát a jeho samosprávy musely utkat s problémem s předraženými ubytovnami, který zároveň vedl ke vzniku nových vyloučených lokalit. Jejich obyvatelé nyní svoji adresu často vnímají jako velký handicap.
Marie Gogová, která žije s rodinou ve vyloučené lokalitě Pod železným dvorem v západočeském Chodově, tvrdí, že se kvůli tomu její dcery dokonce bály jít na střední školu. „Řeknou si: Přijdu do školy a budou se mi smát, kde bydlím,“ vysvětlila.
Zůstává však otázka, nakolik to mohou dotace či nový zákon o sociálním bydlení změnit, když obce nemají kde sociální byty vytvořit, když téměř žádné byty nemají. Tím se ovšem obratem dostáváme zpět k plánu na stavbu nových sociálních domů kritizovaných neziskovkami.