Praha - Počet dětí v dětských domovech i těch, které byly umístěny v diagnostických ústavech, roste. Nedostatkový je však počet sociálních bytů. Nepříznivé závěry vyplývají ze statistik Ústavu pro informace ve vzdělávání. Podle Kláry Laurenčíkové, která má na ministerstvu školství na starosti sociální programy, svědčí čísla o špatném stavu sociálních služeb. Česká republika patří mezi země s nejvyšším počtem dětí v ústavní péči v zemích EU, sociální pracovníci by se ale podle Laurenčíkové měli snažit umisťování dětí do ústavů předcházet.
Zatímco v roce 2003 skončilo v diagnostickém ústavu 494 dětí, minulý rok jich bylo už 793. Za stejnou dobu vzrostl celkový počet dětí v ústavech z 7250 na 7820. Dalších 1500 dětí končí v kojeneckých ústavech a přes 10 tisíc jich žije v domovech pro děti se zdravotním postižením. „Sociálky místo toho, aby s těmi dětmi pracovaly, tak je umisťují mimo rodinu,“ říká Laurenčíková.
Pokud přestane rodina fungovat, dítě je většinou nejprve posláno do diagnostického ústavu. Zde odborníci rozhodnou, jestli půjde do dětského domova nebo výchovného ústavu. Tam končí děti, které mají třeba velké výchovné problémy. Problémové děti mladší patnácti let pak putují do dětského domova se školou.
Dříve byla politika péče o děti z nefungujících rodin nejednotná. Nyní se má postup úřadů při řešení konkrétní situace ohrožení dítěte sjednotit. Zlepšit se má i péče o děti z rizikových rodin. Úřady proto připravují standardy, které mají zaručit určitou kvalitu péče ve všech ústavech. Nový systém péče chce však hlavně upřednostňovat rodinné prostředí před ústavní výchovou.
