Proti porušení zákona v úvěrové smlouvě je možné se ohradit i po letech. Toto právo totiž nepodléhá promlčení. Tak zní závěr Nejvyššího soudu (NS), který řešil případ muže, jenž si půjčil v roce 2015 peníze u firmy Provident Financial. Původní úvěr společnosti přeplatil téměř o stejně velkou částku. Kvůli nesprávně uvedené roční procentní sazbě nákladů úvěru (RPSN) může ale nyní získat zpět téměř 60 tisíc korun za poplatky za úvěr a úroky z prodlení.
Spotřebitel se může proti porušení zákonných povinností ve smlouvě o půjčce bránit i po letech, rozhodl NS
Michal B. si v roce 2015 od Provident Financial půjčil 68 tisíc korun. Za úvěr měl po sečtení všech poplatků zaplatit téměř dvojnásobek. Celkový poplatek činil 55 485 korun. Skládal se z úroku z úvěru 7 337 korun, poplatku za administrativní činnost 8 606 korun a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 39 542 korun.
O čtyři roky později se prostřednictvím společnosti Neváhejte a braňte se, zabývající se spory s poskytovateli úvěrů a nebankovních půjček, obrátil na soudy s cílem získat zpátky peníze, které zaplatil nad rámec úvěru.
Spor nakonec došel až k Nejvyššímu soudu. Už soudy nižší instance se shodly na tom, že poplatky Provident vypočítal v rozporu se zákonem. Podle prvoinstančního soudu měl poskytovatel půjčky ten nejvyšší poplatek, částku 39 542 korun, započítat do RPSN.
Kvůli nesprávně uvedenému RPSN proto soud dospěl k závěru, že Providentu náleží pouze peníze, které si spotřebitel půjčil, spolu s úrokem ve výši diskontní sazby. Ta v roce 2015 činila pět setin procenta. Ujednání o dalších poplatcích jsou pak v takovém případě neplatná.
V Česku musí poskytovatelé spotřebitelských úvěrů RPSN u svých nabídek uvádět od roku 2002. Údaj, jak vysvětluje Česká národní banka (ČNB), zahrnuje celkové náklady pro spotřebitele vyjádřené jako roční procentní podíl z celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákazníkovi má umožnit lépe se orientovat v nabídkách úvěrů a srovnat je od různých finančních institucí.
Poplatek v rozporu s dobrými mravy
Odvolací pražský městský soud verdikt prvoinstančního soudu změnil. Podle něj byl totiž nárok Michala B. promlčený. I tak ale soud uznal, že má muž dostat zpět téměř 40 tisíc za hotovostní režim splátek, protože poplatek převyšoval 50 procent z reálně poskytnutého úvěru, a byl tak v rozporu s dobrými mravy. Část žaloby týkající se necelých šestnácti tisíc pak soud zamítl.
Nejvyšší soud nyní zamítavou část žaloby zrušil, „jelikož je nesprávný závěr odvolacího soudu, že možnost uplatnit u věřitele nedostatky smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) podléhá promlčení,“ stojí v rozsudku NS, který má Česká televize k dispozici.
NS se ve svém rozhodnutí opírá o evropské zákony. „Nemohl-li by dlužník uplatnit u věřitele výhradu, že smlouva (…) neobsahuje informace stanovené v příloze zákona o spotřebitelském úvěru, proto, že toto jeho oprávnění by bylo časově omezeno či by podléhalo promlčení, vedlo by to ke stavu znemožnění domoci se práv spotřebitele, která jsou přiznávána právem Evropské unie,“ konstatuje soud.
Případem se teď bude znovu zabývat odvolací soud s tím, že už bude vázán rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Advokát: Řešíme i případ starý přes deset let
Společnost Provident Financial probíhající soudní spor nechtěla komentovat. „Jedná se o stále neukončený spor. Nejvyšší soud aktuálně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a vrátil mu věc k dalšímu řešení. Omlouváme se, ale nemůžeme se až do skončení k němu zatím vyjádřit,“ vysvětlila mluvčí Kateřina Jarošová.
ČT se obrátila také na advokáta Rostislava Pukla, jehož advokátní kancelář stojí za společností Neváhejte a braňte se. „Nejvyšší soud doslova řekl, že se spotřebitel může bránit kdykoliv,“ popsal verdikt advokát a doplnil, že momentálně řeší i případy smlouvy o úvěru z roku 2012.
Podle něj se ale lidé do podobných sporů spíše pouštět nechtějí, odrazují je mimo jiné i náklady za právníky, riziko neúspěchu u soudu nebo doba, po kterou soudní spory mohou trvat. Neváhejte a braňte se nabízí klientům možnost případy od nich „přebrat“.
„Veškeré náklady na soudní spor i náklady protistrany v případě neúspěchu pak nese společnost. Klienti nic neplatí. Společnost si pak bere část peněz až v případě, že u soudu uspěje,“ konstatoval Pukl.