Brno – Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu šesti obcí z Opavska a Bruntálska a zrušil několik částí v zásadách územního rozvoje Moravskoslezského kraje, které prakticky bránily vybudování větrných elektráren. Obce chtěly větrníky postavit, kvůli přísnému územnímu plánu ale nemohly, protože stanovoval přísné podmínky pro povolování elektráren.
Pod návrh se podepsaly Nové Lublice, Bratříkovice a Moravice na Opavsku a Velká Štáhle, Rudná pod Pradědem a Bílčice na Bruntálsku. Podle jejich advokátky Sandry Podskalské verdikt Nejvyššího správního soudu znamená, že přinejmenším tyto obce mohou brzy začít se stavbou elektráren. Už prý mají připravené projekty, smlouvy s investory i souhlasné posudky a povolení úřadů. Jedinou překážku tak představoval krajský územní plán.
Podle advokátky byly zásady územního rozvoje nepřiměřené a zároveň neurčité. „A neurčitost v tomto případě znamená nezákonnost,“ podotkla Podskalská. Navíc prý krajský územní plán zbytečně upravoval problematiku, kterou mohly řešit obce v lokální územní dokumentaci.
Zásady územního rozvoje Moravskoslezského kraje ve zrušených částech například stanovovaly pravidla ochrany „pohledového obrazu významných krajinných horizontů a krajinných dominant nadregionálního významu“ a bránily budování „pohledových bariér“. Kdo chtěl postavit větrnou elektrárnu, musel prokazovat, že není v „pohledovém kontrastu s kulturně historickými hodnotami“.
Názory na větrné elektrárny se v Česku liší. Některé obce se jejich výstavbě brání v obavě, že vysoké větrníky zkazí ráz krajiny. Jinde radnice budování elektráren podporují, protože přinášejí přilepšení do obecní kasy. Ekologové větrné elektrárny spíše schvalují jako zdroj obnovitelné energie.
Plán stanovoval pro posuzování „pohledového kontrastu“ elektráren pětikilometrový okruh od každé městské či vesnické památkové zóny, sakrální stavby, hradu, zámku a významného rekreačního nebo lázeňského areálu. Elektrárna také nesměla stát blíže než 600 metrů od zastavěného nebo zastavitelného území. Podle Podskalské všechna opatření v souhrnu způsobovala, že elektrárny nešlo stavět prakticky nikde v kraji, kde k tomu byly vhodné větrné podmínky.
