Zlín – Hodnoty dynastie Baťů spočívají v integritě, transparentnosti a vzdělání. V Interview ČT24 to prohlásila vdova po Tomáši Baťovi mladším Sonja. Dodala, že ani po sto letech se nezměnila filozofie slavné obuvnické společnosti, jež představovala jeden z hospodářských zázraků meziválečného Československa: Musíme se starat o své lidi.
Švýcarská rodačka Sonja Wettstein se provdala za Tomáše Baťu mladšího, syna zakladatele obuvnické dynastie, v roce 1946 – o ruku ji požádal v letadle, neboť byl stejně jako jeho otec nadšeným fanouškem aviatiky. Dívka z bohaté curyšské rodiny, jež si myslela na dráhu architektky, tak vstoupila do obuvnického klanu a v následujících letech společného soužití se zaměřila zejména na odvětví designu pro rodinnou společnost v Kanadě.
Jejich manželství vytrvalo až do Baťovy smrti před šesti lety. „Byl to výjimečný muž,“ vzpomíná dnes v rozhovoru pro ČT24. „Žila jsem s ním 63 let a měli jsme nádherný život, protože nevěřil pouze v to, že vybuduje světově významnou společnost, ale věřil v to, že uvnitř ní zlepší lidi. A kariéra všech baťovských zaměstnanců byla součástí jeho života. Chtěl, aby lidé v jeho firmě měli lepší život a aby přinesli přidanou hodnotu komunitě, ve které žili.“
Sonja Baťová zároveň upozorňuje, že myšlenkami podnikatelského vizionáře ze Zlína už byla ovlivněná jako děvče, neboť její otec spolupracoval s Tomášem Baťou již od konce 20. let. „Filozofie a kultura firmy Baťa pro mě byly velmi inspirativní,“ vzpomíná. „Můj muž byl filozofií naprosto ovlivněn, stejně jako jeho hodnotami, které sestávaly z integrity, transparentnosti a vzdělání.“
Sonja Baťová: Titul nestačí. Potřeba jsou dovednosti
Právě o navrácení vzdělání do Zlína se potom manželé Baťovi zasadili po sametové revoluci. Patřili mezi iniciátory myšlenky, aby v obuvnickém městě vznikla univerzita. „Můj muž by smutný z toho, co se ve Zlíně stalo,“ říká Sonja Baťová s odkazem na čtyřicet let komunistické vlády. „V polovině 20. století město přitom bylo klenotem Evropy, co se týká byznysu a podnikání.“
Univerzitní studenti nakonec do Zlína zamířili v roce 2001 a jejich alma mater nese jméno zakladatele firmy, která město proslavila. Jeho syn a Sonjin muž usedl ve správní radě univerzity a po jeho smrti ho vystřídala právě Sonja Baťová. V rozhovoru pro ČT24 uvádí, že vzdělání je v dnešním světě tou nejdůležitější věcí, ale že ho zároveň čeká nutná proměna.
„Dříve se lidé učili od svých otců řemesla – dnes chce jít každý na univerzitu, kde dostane titul, ale nemá žádné dovednosti,“ upozorňuje. „Vzdělání se musí přetransformovat a jeho součástí musí být i praktické dovednosti, protože jak víme, nezaměstnanost je jedním z největších světových problémů.“
Sama potom k dalšímu rozvoji vzdělávání přispívá panelovými diskusemi o zodpovědnosti kapitalismu. „Kapitalismus 20. století má velmi špatnou reputaci. Když se bavíme o odpovědném kapitalismu, musíme mít na paměti, že nejde jen o vydělávání peněz. Jde také o místní vlády, o komunity, o všechny lidi, kteří v kapitalismu žijí, a o to, jak rozpoznat příležitosti na trhu,“ vysvětluje hlavní princip rodinné myšlenky.
