Před 80 lety připluli do Anglie první z Čechoslováků, kteří museli opustit poraženou Francii. Některé čekala jen smrt, jiné vojenské úspěchy. Další se ale proslavili i docela jinak – tak jako mladý dělostřelec František Bělský, který se měl stát oficiálním sochařem královské rodiny.
Sochař-dělostřelec Bělský unikl z dobyté Francie do Anglie. K velkým úspěchům ho inspirovalo setkání s Churchillem
UDÁLOSTI: S československými vojáky se do Anglie dostal i devatenáctiletý student sochařství František Bělský (zdroj: ČT24)
Kapitulace Francie znamenala pro Čechoslováky, kteří tam přišli bojovat proti Německu, katastrofu. Kdyby na počátku léta 1940 do německých rukou padl britský voják, čekala by jej léta v zajateckém táboře, kdyby však Němci dopadli ozbrojeného Čechoslováka, čekala by na něj jedině šibenice.
Do Anglie se v té době podařilo evakuovat 5000 Čechoslováků – mezi nimi byli letci, ale i vojáci pozemních sil včetně devatenáctiletého dělostřelce, původně však studenta sochařství Františka Bělského z Brna. Do Anglie se dostal přes Gibraltar. Popsal, že během plavby spali na uhlí, vyhýbali se německým ponorkám a přežívali jen na sardinkách, džemu a rumu.
Rozhodujícím pro jeho budoucí práci se stalo setkání s předsedou britského válečného kabinetu. „Když Winston Churchill prováděl přehlídku českých vojáků, tak (Bělský) věnoval Winstonovi zvláštní pozornost,“ uvedl kurátor Bělského pozůstalosti Peter Cannon-Brookes. Pod dojmem z tohoto setkání zatoužil udělat Churchillovu sochu.
Dvojitá emigrace
Za války dostal František Bělský vyznamenání za chrabrost. Po jejím konci se vrátil do Československa, ale čekaly na něj špatné zprávy – zjistil, že Němci vyvraždili 22 jeho židovských příbuzných.
Ve vlasti dlouho nepobyl. Když se necelé tři roky po válce chopila moci nová totalita, která měla spadeno na hrdiny druhé světové války a lidi s vazbou na Západ obecně, se svojí britskou manželkou odešel zpět na ostrovy.
V Praze po něm zůstala pamětní deska parašutistů a duchovních na kostele sv. Cyrila a Metoděje nebo medaile, kterou získal Emil Zátopek. V Anglii se ale Františku Bělskému – známému zde spíše jako Franta Belsky – nevedlo o nic hůře.
Jeho práce se líbila královské rodině a vysochal podobu jejích čtyř generací – od strýce prince Philipa, hraběte Mountbattena, po prince Williama. „Královna i princ Philip se na sochy podepsali. Deklarovali tím své schválení a oprávnění. Co já vím, tak to je naprosto unikátní,“ podotkl Peter Cannon-Brookes.
Pomník pro Bubeneč
Sochy brněnského rodáka stojí i před sídlem britských premiérů v Downing Street nebo na Trafalgarském náměstí. Po revoluci opět mohl tvořit i pro československá města. Došlo i na Churchilla – jeho busta dnes spočívá v Thunovské ulici v Praze. Posledním Bělského velkým dílem byl památník padlých československých letců na náměstí Svobody v Bubenči. V roce 1995 jej odhalil prezident Václav Havel.
Sám sochař a válečný veterán popsal, že jej při práci inspiroval britský stíhací a bombardovací letoun Mosquito. „Ve kterém naši také létali,“ zdůraznil.
František Bělský zemřel přesně před 20 lety. Pohřbený je nedaleko svého ateliéru v Oxfordském hrabství. Na zadní straně náhrobku je vyrytý český lev.