V Národním centru umění v Tokiu se představí všech dvacet pláten Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Jde tak o první zahraniční cestu kompletního cyklu. Výstavu v Japonsku zahájil český ministr kultury Daniel Herman, účastní se i pražská primátorka Adriana Krnáčová.
Výstava Slovanské epopeje v Japonsku potrvá do 5. června. Letošní rok se v Japonsku připomíná jako Rok české kultury a představení Muchova cyklu s výjevy ze slovanské mytologie je jeho stěžejní částí. Rok české kultury byl vyhlášen v souvislosti s 60. výročím obnovení diplomatických vztahů mezi Japonskem a Českou republikou.
Epopej pak měla podle původního plánu zamířit i do Číny - to ale ministerstvo kultury zamítlo s tím, že země nezajistila potřebné standardy. Proti cestě do Číny vystoupil například Moravský Krumlov, kde bývalo dílo vystavené. Podle starosty Tomáše Třetiny (TOP 09) tam hrozilo její zničení kvůli špatným podmínkám.
Proti vystavení díla v Číně se postavil i vnuk Alfonse Muchy John. „Mají budovy a potenciálně to tam je, ale nejsou zacvičení, jak to používat,“ podotknul v loňském roce.
Část děl už byla v USA
Japonsko se stává první zahraniční zemí, kde budou všechna díla Slovanské epopeje vystavena. Není to ale první cesta obrazů do zahraničí. Poprvé byla část z nich s velkým ohlasem předvedena v letech 1920 a 1921 v Chicagu a New Yorku.
Cyklus monumentálních pláten Slovanská epopej odcestoval do Japonska v únoru za přísných bezpečnostních podmínek. Proti cestování pláten mnozí protestovali. Ke kritice se přidali někteří restaurátoři s obavou, že se plátna poškodí. Naopak zastánci zahraniční výstavy tvrdí, že Mucha s cestováním pláten počítal a zvolil proto odpovídající materiál. Zápůjčku schválilo české ministerstvo kultury.
Mucha na epopeji pracoval dlouhých 17 let od roku 1911. Roku 1919 zveřejnil pět děl v pražském Klementinu, táž pětice byla pak prezentována v USA. Dokončený cyklus byl poprvé jako celek představen na podzim 1928 ve Veletržním paláci v Praze.
Kdo vlastní Slovanskou epopej? Najde se v Praze pro ni místo?
Slovanskou epopej ale provází i spor o vlastnictví. Vnuk slavného malíře John Mucha se soudí s Prahou. Muchův právník tvrdí, že kulturní památka nikdy nepřešla do vlastnictví Prahy a spadá tak do dědictví po manželce autora díla Alfonse Muchy. Hlavní město se hájí mimo jiné tím, že malíř vlastníkem pláten vůbec nebyl, protože jejich vytvoření si u něj objednal a zaplatil americký mecenáš Charles Crane, který je věnoval Praze.
Mluví se také o podmínce, za kterou měla Praha epopej získat, a to že pro cyklus děl najde vhodné místo, což se však dosud nestalo. Od 50. let minulého století tak byly obrazy na zámku v Moravském Krumlově s tím, že cyklus zůstává majetkem Prahy. V roce 2011 zamířilo dílo do pražského Veletržního paláce, kde bylo až do teď. Šlo o dočasné řešení s tím, že hlavní město deklarovalo, že pro trvalé umístění zřídí prostory.
Aktuálně Praha 1 navrhuje novou budovu od architekta Petra Malinského v Revoluční ulici, Praha 3 by zase ráda epopej měla na Vítkově a projekt architekta Jiřího Javůrka, který nyní propaguje milovník Muchova díla a šéf reklamní společnosti Bigboard Richard Fuxa, pak počítá s přestavbou zbytku Stalinova pomníku na Letné.
Magistrát by epopej viděl na pražském Těšnově. Magistrátní komise tak navrhuje místo, kde až do demolice kvůli stavbě magistrály v osmdesátých letech stála honosná nádražní budova. Dnes se na jejím místě nachází malý park a podle primátorky vybudování výstavních prostor celou lokalitu zkultivuje a oživí.
„Pokud by nový domov Slovanské epopeje byl právě v místech, kde dříve stávala budova těšnovského nádraží, přispělo by to navíc i k humanizaci Severojižní magistrály,“ soudí. Odborníci Praze doporučili vypsat architektonickou soutěž. Náklady ani termín výstavby nejsou známy.
