Jako samozřejmá součást Evropské unie je dnes v Bruselu vnímána Česká republika. Opačným směrem je to občas horší. Česká veřejnost fungování evropských institucí často nerozumí nebo je považuje za příliš těžkopádné a klíčová rozhodnutí, která činí vlády členských zemí, někteří označují za „diktát Bruselu“. O fungování Evropské unie, ale i o rizicích pro ni hovořili v debatě České televize k nadcházejícímu dvacátému výročí vstupu České republiky hosté, kteří patří k nejvlivnějším Čechům v Bruselu.
Kdo se narodil v den vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004, dnes už pracuje nebo studuje vysokou školu, může dokonce mít i vlastní rodinu. A podobné je to s postavením Česka v Bruselu – dávno již není nováčkem a není ani outsiderem bez reálného vlivu. „Jsme v kategorii samozřejmého evropanství, jak jsme vnímáni zde,“ uvedl výkonný ředitel Evropské obranné agentury a někdejší ministr obrany Jiří Šedivý.
Podle vedoucí stálého zastoupení České republiky při Evropské unii Edity Hrdé mělo velmi příznivý vliv na vnímání země v Bruselu předloňské předsednictví. „Myslí si o nás – zejména po českém předsednictví – že máme velice zkušené a znalé státní úředníky a politiky, kteří dokáží vytvářet konsenzus, kteří dokáží vyjednávat pozice i v rámci vyjednávání v Radě a dokáží pomáhat tomu, aby Evropská unie mluvila jedním hlasem. Myslí si o nás, že jsme předvídatelní a že jsme spolehliví,“ shrnula.
Člen Soudního dvora EU Jan M. Passer ovšem míní, že přelomem nebylo až předsednictví v roce 2022, příznivě podle něj přese všechno vyznělo i první předsednictví v roce 2009. „Dlouho se jevilo jako veliký úspěch. Byla oceňována kvalita české administrativy, a kdyby nepřišel ten ne úplně šťastný politický pád vlády, který zanechal šrám, tak už první předsednictví mohlo být podobně účinné jako to další,“ poznamenal.
Byly ovšem i momenty, které české image v Evropské unii neprospěly. Manažer a lobbista Ivan Hodáč považuje za nejproblematičtější chvíli projev tehdejšího prezidenta Václava Klause v Evropském parlamentu v době prvního předsednictví v roce 2009, v němž mimo jiné rozvíjel myšlenku, že evropské instituce nefungují demokraticky.
„Stalo se něco, co se potom už nikdy nestalo – polovina lidí z parlamentu odešla. Projev pana prezidenta Klause byl pro lidi z Evropského parlamentu, kteří tady pracují, naprosto neakceptovatelný. To byla velká chyba a škoda a na dlouhou dobu nám to uškodilo,“ podotkl Hodáč.
Podnikatelé jsou s členstvím spokojeni, ostatní už méně. O EU vědí málo, říká velvyslankyně
Problém ve vztahu mezi Českem a Evropskou unií však je, že Unii leckdo v Česku dostatečně nezná a jejímu fungování nerozumí. Z průzkumů vyplývá, že je podstatně lépe hodnocena mezi podnikateli než mezi širokou veřejností. Podle ředitele České podnikatelské reprezentace v EU (CEBRE) Pavla Zelenky vyplynulo z průzkumu Svazu průmyslu a dopravy mezi firmami, že 89 procent podniků považuje členství České republiky v Unii za přínosné. „Dostaly se na jeden z největších trhů, na masivní trh Evropské unie. Vnímají i to, že se jedná o jednotný trh,“ poukázal. Naopak v letošním průzkumu agentury Ipsos pro ČTK se zhmotnily dvě takřka stejně velké skupiny české veřejnosti, které považují členství za přínosné (47 procent) a za nepřínosné (46 procent).
Velvyslankyně Hrdá míní, že leckdo neví, jak vlastně Evropská unie funguje. „Je tragické, že po dvaceti letech se setkáváme s tím, že naši občané tomu pořádně nerozumí. Nechápou, co jsou bruselské instituce. Když se řekne Rada Evropské unie, tak nevědí, že to je místo, kde se setkávají členské státy a domlouvají se, vyjednávají své pozice, určují, co má Evropská unie dělat,“ poukázala.
Pozastavila se nad termínem „bruselský diktát“, což je termín, který používá například opoziční SPD, která se vůči Unii vymezuje a netají se ambicí Česko z ní vyvést. Podle Hrdé je to s tím „diktátem“ spíš naopak. „Všechna důležitá rozhodnutí, která se v Bruselu učiní, dělají členské státy – buď v Radě, nebo v Evropském parlamentu. (…) Když mluvíme o bruselském diktátu, tak si musíme uvědomit, že Brusel je pod diktátem členských států. Evropská unie může dělat jenom to, na čem jsou členské státy schopny se dohodnout,“ podotkla.
Soudce Passer použil v souvislosti s údajným bruselským diktátem odborný termín sdílená suverenita. „Některá část pravomocí je sdílena s ostatními. Což vychází z podstaty věci – jsme-li členy nějakého klubu a domlouváme se na společných pravidlech, tak v oblasti, kde se domlouváme, se nerozhodujeme autonomně. To na druhou stranu nemusí znamenat, že je to v náš neprospěch. Získáváme tím váhu, kterou bychom jako samostatný stát neměli,“ ozřejmil.
Česko přitom není ve vyjednávání a prosazování svých cílů v Evropské unii neúspěšné, takříkajíc malé a slabé, shodli se všichni účastníci debaty České televize. „Po vstupu do Evropské unie v roce 2004 jsme si vytvořili pozici, kdy máme jistý vliv, dovedeme ovlivňovat to, co se v Bruselu děje. Nesmíme si o sobě myslet, že jsme malí a slabí. Jsou menší státy – Slovensko – které mají velký vliv. A my také,“ zdůraznil Hodáč.
Soudí však, že je potřeba české společnosti více ozřejmit, co konkrétního členství v Evropské unii přináší. „Pokud člověk vyrábí housky na české straně vedle rakouských hranic a ráno je prodává v Rakousku, tak si musí uvědomit, že je to proto, že jsme členy Evropské unie. Když si to uvědomíme, tak to bude úplně jiné,“ očekává.
Myšlenka, že by vnímání pomohly změny, které by proces přijímání evropské legislativy zjednodušily, se ovšem českým reprezentantům v Bruselu nezdá příliš dobrá. „Co nejjednodušší procedura znamená, že se musí něco obětovat. (…) Zjednodušení procedury by směřovalo k opuštění jednomyslnosti a podobně. Je otázka, jestli o něco takového stojíme,“ varoval Passer.
Hrdá zdůraznila, že princip jednomyslnosti v Evropské unii většinou neznamená, že by některá země určité věci absolutně bojkotovala. „Říct ne je naprosto legitimní a transparentní. Ale daleko lepší je spolupracovat na vytváření pozice od prvopočátku, vysvětlovat jasně ostatním, kde máme problém, a pokusit se ovlivnit, jaký způsobem se řešení vyvíjí, aby nám ve chvíli, kdy se schvaluje, vyhovovalo,“ řekla.
Čerpání se daří
Důsledkem členství v Evropské unii nejsou ovšem jen otevřené hranice, přístup na společný trh a na druhé straně různá nařízení a požadavky, ale také peníze. Česko je stále v pozici čistého příjemce, takže z unijního rozpočtu dostává více, než do něj dává. V minulosti se ale ozývala kritika, že peníze, které má v EU k dispozici, ve skutečnosti nedokáže řádně využít a že fondy zůstávají nedočerpané.
Podle Šedivého se to dnes již neděje. „Situace se v posledních letech změnila oproti první fázi, kdy se Česká republika učila s fondy zacházet. Příspěvky jsou vysoké. (…) V dřívějších letech byl problém, že ne vždy šly investice do vyšší přidané hodnoty – do vědy, výzkumu, dopravní infrastruktury. Jsou to příklady evropských investic, které se pročachrovaly na golfových hřištích, přitom to měla být podpora turismu,“ upozornil.
Hrdá upozornila, že v současnosti je Česko na prvním místě v čerpání z kohezních fondů a podobné je to i u dalších výhod. „Je zapotřebí říct, že jsme se něco naučili,“ poznamenala. Podle Zelenky je ale ještě co zlepšovat. Míní, že by se například mohlo zvýšit čerpání peněz z fondů přímo řízených Evropskou unií.
Rozpadne se EU? Nejde jen o obchod, ale také o mír
Evropská unie má za sebou desítky let rozšiřování, zároveň ale uplynuly letos tři roky od prvního vystoupení členského státu. Když si Britové odchod své země odhlasovali, začaly se šířit dohady, že by mohly záhy následovat další země. To se sice nestalo a státy jako Itálie nebo Nizozemsko zůstávají v Unii i po volebních vítězstvích politických stran, které se v minulosti profilovaly jako antiunijní, ale podle soudce Passera brexit naznačil, že rozpad EU by mohl být docela snadný. „Ukazuje, že struktura se může cíleným způsobem rozklížit velmi snadno,“ konstatoval.
Hodáč ale vnímá jako riziko i politiku některých zemí, byť zůstávají členy a vystupovat se nechystají. „Je tady orbanizace, a jestli bude orbanizace pokračovat, může to Evropské unii zlomit vaz,“ nastínil. Zelenka vnímá z hlediska podnikatelů jako hlavní riziko pro budoucnost Unie její rozsáhlou legislativu. „Z pohledu podnikatelských reprezentací je to přebujelá regulace, nicméně členství v Evropské unii je pro nás jako pro podnikatele velmi důležité,“ ujistil.
Šedivý rozklížení Evropské unie neočekává. „Myslím, že vzhledem k tomu, v jakém světě žijeme a kolik krizí a výzev se na nás valí, tak je Evropská unie bezpečným přístavem pro své členy a bude posilovat,“ řekl.
I v případě, že by dnešní EU nakonec zkolabovala, je Hodáč přesvědčen, že by ji muselo něco nahradit. „Bez nějaké formy unie nemůžeme v Evropě existovat,“ míní.
Podle Passera ostatně kořeny dnešní EU nejsou v ekonomické spolupráci. Ze začátku šlo o něco úplně jiného. „Ekonomický rámec byl jenom nástroj. Jednotná společenství nevznikala v padesátých letech z důvodu, že by bylo cílem vybudovat EU jako primárně ekonomické společenství. Cílem bylo zabránit další válce,“ připomněl. Tento cíl se podařilo naplnit až neuvěřitelně dobře. „Bereme jako úplně samozřejmé, že v rámci Evropské unie ke konfliktům nedochází,“ dodal člen Soudního dvora Evropské unie.
