ČT24 připravila duely všech kandidátů do Senátu, kteří postoupili do druhého kola. Ve volebním obvodu číslo 32 Teplice se utkají Jaroslav Kubera (ODS) a Zdeněk Bergman (nestr. za SEN 21). V prvním kole zvítězil Kubera s 41,81 procenta hlasů, Bergman získal 21,1 procenta hlasů.
Senátní duel v Teplicích: Pevné ukotvení v EU, regulovat regulace
Senátní duel: Teplice (zdroj: ČT24)
Které dvě věci z vašeho programu byste chtěli v Senátu prosadit?
Zdeněk Bergman: Pro mě je první priorita naše pevné ukotvení v Evropské unii. Jsem hrdý Čech, vlastenec, ale jsem také Evropan a chci, abychom si udrželi co nejtěsnější kontakty s Němci, Francouzi, obyvateli Beneluxu, Rakušany, a chci, abychom byli v takzvaném tvrdém jádru Evropské unie. V Senátu chci právě podpořit všechny zákony či mezinárodní smlouvy, které tímhle směrem půjdou.
Druhá priorita se týká mé profese. 35 let se orientuji na školství, jsem ředitelem gymnázia a oblast vzdělávání nepotřebuje zásadní revizi, ale přece jenom jisté vylepšování školského zákona a zákona o celoživotním vzdělávání bych rád prosadil.
Školský zákon dává poměrně malou autonomii školám. Já soudím, že jsou hodně svázány, a že kdyby měly volnější prostor, tak by mohly být iniciativnější, kreativnější a že to by bylo jenom ku prospěchu vzdělávání. Mám také velké pochybnosti o tom, zda je správně nastavená a namířená reforma regionálního školství, jeho financování. Myslím, že povede k velké neefektivitě. To mě také trápí. Řeknu ještě jednu konkrétní věc – na středních školách nás obtěžuje moloch maturit. Rád bych, aby se maturity zjednodušily. Tím nemyslím náročnost pro žáky, ale myslím přílišnou organizační složitost pro školy, která proces velmi komplikuje.
Jaroslav Kubera: Ty dvě věci jsou teď nejaktuálnější – obrana ústavy a obrana svobody. Svoboda, aniž si to uvědomujeme, nám uniká každým dnem. Další a další nesmyslné regulace. Práce je nekonečná. My jsme už podali několik ústavních stížností, například proti nesmyslnému zákazu prodeje o některých svátcích. Všimněte si toho ‚o některých‘, protože třeba prvního máje, kdy by lidé měli jít do průvodu, tak musí do práce.
Senát má pole působnosti obrovsky široké. Není to jenom školství a představa, že se někdo bude věnovat jenom jedné oblasti, je naivní. Zejména tisky z Evropské unie, kdy všichni mluví o Evropské unii, ale kdyby byla účast v evropském výboru dobrovolná, tak bude prázdný. Ten nápor směrnic, které každý týden chodí, to jsou stovky a stovky tisků, většinou psaných jazykem ptydepe, který si nejprve musíte přeložit do češtiny. Ale to hlavní je obrana ústavy, a to i za cenu, že i když bychom nutně potřebovali jako Senát ústavu změnit, například abychom prodloužili dobu na projednávání zákonů, tak teď v tomto případě se toho vzdáme. Nechceme do ústavy zasahovat, dokonce jsme podepsali na toto téma petici.
Jinak regulace regulací, zákaz zákazů. A pokutománie, marně dáváme vysoké pokuty, když je nikdo neumí vymoct. Já jsem se jenom lekl, když nejvyšší státní zástupce řekne, že budeme pokuty vymáhat na úřadech s rozšířenou působností. To už bych definitivně jako primátor omdlel. Oni by rádi ukládali pokuty a vy je zkuste vymáhat. A víte, jak to s vymahatelností je.
Stát nařizuje lidem to, do čeho mu nic není, třeba co se má prodávat ve školních kantýnách. To vůbec není záležitost státní, to je minimálně záležitost školy nebo svobody, co děti budou nebo nebudou jíst. Pokud stát nechce, aby něco jedly, tak je má přesvědčit o tom, že to není zdravé. On jde ale cestou pokut, zákazů, příkazů. Zákaz pití piva na veřejnosti, což je v obci velká parketa pana Bergmana, on by asi nejradši takový zákon v celé republice. To je to, proti čemu já budu už do smrti bojovat.
Zdeněk Bergman: S panem Kuberou jsem soupeř i v komunální politice. Byl jsem čtyři roky opozičním zastupitelem a navrhl jsem jednu vyhlášku. To je to, čemu pan Kubera říká, že chci přeregulovat svět. Jedna vyhláška, která měla za cíl ochránit slušné občany před nepřizpůsobivými a spočívala v tom, že jsem navrhl zákaz pití alkoholu v některých prostorách města, kde to způsobovalo problémy a obtěžovalo to okolí.
Jaké jsou náklady na vaši kampaň, z čeho jste ji platili a kdo je vaším největším sponzorem?
Zdeněk Bergman: Náklady na celou mou kampaň přesáhly těsně 300 tisíc korun. Jsem docela pyšný na to, že téměř polovinu z této částky jsem získal sbírkou na internetu, takzvaným crowdfundingem. Tam se mnoho desítek drobných podporovatelů skládalo, aby mi pomohli v kampani. Za to jsem moc rád. Pak mám podporu z nějakých stran. Největším přispěvatelem byla Strana zelených, to je částka 35 tisíc, což je největší dar, co jsem dostal, když nepočítám svůj vlastní příspěvek.
Jaroslav Kubera: Mám velmi podobné číslo. Jsem velmi úsporný člověk, takže můj billboard na rozdíl od pana Bergmana vypadá takto (ukazuje kartičku – pozn. red.), ty jeho jsou mega. Já nevěřím těm částkám, které vidím, kolik je tam těch plachet. Nic jiného k tomu nemohu říct, já jsem měl 300 tisíc a z toho jsem udělal jeden magazín, jeden leták, tyto drobnosti a to je tak všechno. Je to od strany, já jsem stranický kandidát.
Pokud se do Senátu dostanete, ve kterém výboru byste chtěli zasednout, respektive měnilo by se něco, kdybyste se znovu stal senátorem?
Jaroslav Kubera: Budu se snažit obhájit, pokud dostanu důvěru, funkci pro Teplicko, funkci místopředsedy Senátu, protože jak je známo, postoupili jsme v prvním kole celkem dobře, ale dokud nebude ukončeno druhé kolo, nemá smysl o tom spekulovat. Jsme jediný volební obvod, který má historicky dva místopředsedy Senátu, to bych chtěl udržet. Jinak pokud bych nebyl místopředsedou Senátu, tak určitě ústavně-právní výbor. Tam jsem byl dlouhá léta předsedou a práce mě bavila. Hlavně to byla taková vysoká škola nevysoká škola, protože styk s extra právníky, kteří opravdu byli ústavní právníci par excellence, mi dal životní školu, za kterou jsem strašně vděčný.
Zdeněk Bergman: Mě zcela v souladu s prioritami, které jsem jmenoval, zajímá výbor pro záležitosti Evropské unie a pak také případně výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.
U jakého konkrétního projednávaného zákona už víte, že byste ho chtěli zamítnout nebo vrátit sněmovně s pozměňovacími návrhy?
Zdeněk Bergman: V Senátu je docela často školský zákon, ale ten už vynechám, o tom jsem už mluvil. Pak tam také leží stavební zákon. Když se vrátím na teplickou úroveň, tak tam mě vybízí ke změně zákona to, že vlastníci některých nemovitostí o ně dlouhodobě, často celé desítky let nedbají. Nemáme zákonný nástroj k tomu, abychom je k té péči donutili nebo aby jim jejich nemovitost propadla ve prospěch obce. Trápí nás jako občany, že chodíme kolem staveb, které jsou desítky let rozestavěné.
Jaroslav Kubera: Zrovna toto téma je právně velmi složité a já to s pobavením sleduji. Dnes v tisku bylo, jak to bude výborné, když se úřad nevyjádří do 60 dnů, tak jako by se vyjádřil kladně. Takže jedna z mých dalších priorit je, aby takzvané dotčené orgány, které se nás dotýkají, jmenovitě památkáři, hygienici, hasiči s razítkem a dalších asi čtyřicet, měly jenom doporučující stanovisko. Přeloženo do češtiny: hranaté razítko, a ne kulaté.
Kulaté znamená, že když policie řekne, že kruhový objezd nebude, tak nebude. Když se památkář špatně vyspí a řekne, že okna nevyměníte, tak je nevyměníte. Já bych chtěl, aby měli jenom doporučující stanovisko, aby nás museli přesvědčit, a pokud názor bude přijatelný, tak nejsme hloupí a určitě se jím budeme řídit. To je hlavní cíl, který by výrazně zrychlil řízení. Těch 60 dní, to je jen taková předvolební rétorika.
Je potřeba nějak měnit Ústavu České republiky?
Jaroslav Kubera: To je jednoduché. Řeknu, proč by se teď vůbec měnit neměla, ale nejdřív řeknu, jak by se měla měnit, kdyby byla normální situace. První, co bychom jako Senát potřebovali, je posílit pravomoci. Toho nikdy nedosáhneme, protože nás sněmovna snadno přehlasuje. To se nám nepodaří, ale co bychom nutně potřebovali, je prodloužit lhůtu na projednávání zákonů na 60 dní. To je jedna věc, kterou bychom nutně potřebovali.
Druhá věc, která by strašně prospěla české legislativě, aby se o pozměňovacích návrzích, které dáme do sněmovny, hlasovalo o každém zvlášť. A ne tak, že když je jeden pro sněmovnu nepřijatelný, tak spadne pět rozumných, často velmi legislativně opravujících pozměňovacích návrhů. Myslím, že tam by byla se sněmovnou shoda. Ale teď bych to nechtěl otevírat. Obávám se, že kdyby se ústava otevřela, tak se dočkáme velkých věcí.
Zdeněk Bergman: Ústava by neměla být měněna. Myslím, že tak, jak je, funguje dobře.
Potřebujeme zákon o obecném referendu?
Zdeněk Bergman: Můj postoj je naprosto záporný. Jsem zastáncem zastupitelské demokracie. Myslím si, že obecné referendum vůbec nemá být součástí naší legislativy. Něco jiného jsou lokální referenda. Prosím, tam ať se rozhoduje, ale u toho obecného mám vážnou obavu o to, že je takové referendum snadno zneužitelné nějakými populisty, momentálními náladami ve společnosti, a bojím se, že by to mohlo skončit špatným krokem, který je nevratný. Jako příklad uvedu referendum z Velké Británie, kterého budou Britové, myslím, trpce litovat, nelitují-li už teď.
Jaroslav Kubera: Moje důvody negativního postoje jsou prosté, vždycky říkám příklad Švýcarů, kteří bývají dáváni za příklad. Chtěli postavit most přes Ženevské jezero, referendum řeklo ano, tak udělali projekt za mnoho milionů švýcarských franků. Pak udělali druhé kontrolní referendum, jestli ano. To dopadlo odmítavě. Referendum má strašnou nevýhodu. Tady všichni mluví o sjednocování společnosti, o nerozdělování. Referendum je ale typický příklad, kdy se ať už obec nebo stát rozdělí na dvě poloviny. Skoro vždycky to vyjde 51:49, takže polovina je neuspokojená.
Druhá věc je, že dnes žijeme ve složitém světě, kde odpověď „ano, nebo ne“ v podstatě funguje jenom u svatby. Tam se dá jednoznačně odpovědět, ale ve všech jiných případech je to složité. Správné referendum je takové, že se shrnou všechny argumenty pro a všechny argumenty proti. Kdo ještě pamatuje Mladý svět, vždycky bývaly články pro a proti, dnes to také bývá v některých novinách. Když je čtete nezávisle na sobě, tak byste byl pro i proti, protože když ti lidé umí dobře argumentovat, tak obě poloviny vycházejí naprosto věrohodně a nevěděl byste, jak se máte rozhodnout.
Měnili byste nějak systém voleb do Senátu?
Jaroslav Kubera: Teď po komunálních volbách mě trápí jiná věc – křížkování. Bude to velmi složité, ale tento způsob v budoucnosti nemůžeme nechat. Dají se tam dělat různé fígle, švindle, pro komise je to naprosto nepřijatelné a voličům to nic nepřináší. Byla to zase taková chýra přímé demokracie a nefungovalo to. Ale pokud jde o volby do Senátu, tak jsem příznivec jednokolového systému. Australský systém je něco podobného jako křížkování v komunálních volbách. V Austrálii je to ale něco jiného. Pokud přijmeme australskou ústavu, tak můžeme přijmout australský systém.
Zdeněk Bergman: S panem Kuberou se shodnu v máločem, ale myslím, že jednokolová volba by byla v pořádku. Ovšem já bych tam doplnil právě australský model, kdy se jednotlivým kandidátům přiřazuje pořadí.