Jak dlouho potrvá obnova českých lesů po kůrovcové kalamitě? A jak je poznamená? Generální ředitel podniku Lesy ČR Josef Vojáček v rozhovoru s moderátorkou Světlanou Witowskou v úterních Událostech, komentářích ČT24 mimo jiné uvedl, že lze na kůrovcovou kalamitu pohlížet i jako na příležitost, jak připravit lesy na klimatické změny.
Pane řediteli, představte si, že je tu s námi majitel malého lesa, který žádného kůrovce nemá. Může se nějakou preventivní akcí ochránit proti tomu, aby mu brouk les zlikvidoval?
Jediná prevence, která je možná, je, že si ten svůj malý les bude v této sezoně v horizontu dvou, tří dnů neustále kontrolovat a hlídat, zda nedošlo k nalétnutí kůrovce. Žádná prevence, jestli máte na mysli chemickou cestou nebo nějakou jinou, neexistuje.
A jak vidíte kůrovcovou kalamitu vy z pohledu největšího vlastníka lesa v České republice? Jakou část lesů už kůrovec „sežral“ a jaká část nebo procento je bezprostředně ohrožena?
Já jsem se mírně pousmál výrazu „kůrovec sežral“. Byť je to v praxi asi řečeno velmi, velmi pregnantně. Co se týče majetku, který je spravován Lesy České republiky, který činí o něco málo méně než jeden milion 200 tisíc hektarů, tak zastoupení smrku na tomto spravovaném majetku je circa 50 % a obecně se dá říci, že polovina z těch 50 % je dnes kůrovcem ohrožená. Jedná se zejména o nižší polohy, ale na Moravě bojujeme s kůrovcem i v polohách vyšších.
Dotační program se týká soukromých vlastníků lesů. Vy poprvé letos neodvádíte peníze do státního rozpočtu. Pokryje vám to škody, které kůrovec způsobuje?
Určitě nepokryje, je v podstatě nefunkční trh s dřevní hmotou, ať už s kulatinou nebo s vlákninou. Tyto ztráty jsou natolik veliké, že pro vlastníky lesů částky, které by je měly sanovat, by se pohybovaly opravdu ve velmi vysokých sumách.
Kůrovec se rozmnožuje geometrickou řadou, v teplém a suchém počasí je schopný se rozmnožit až čtyřikrát v jednom období. Dá se s tímhle vůbec ještě nějak bojovat?
Musíme s tím bojovat. Nesmíme na to rezignovat a musíme se neustále snažit vyhledávat stromy, které jsou nalétnuté, těžit je a dostávat ven z lesa. To je priorita, na kterou se dneska soustředíme.
Novinkám jste řekl, že není jen sucho, kalamita, kůrovec, deprese, ale s trochou nadsázky i nový les, na který bychom se měli všichni těšit. Tak já vás vezmu za slovo. Na nový les se těším, ale otázka je, dožiju se ho?
Určitě. Nový les je záležitost v podstatě několika málo let, kdy se kultury nebo paseky, které zalesníme, dostanou do takzvané fáze zajištění a v podstatě se na les můžete těšit v horizontu deset, dvacet let. Budou to zcela nové lesy. Budou jiné, než známe, protože jediná šance, jak můžeme s kůrovcem do budoucna bojovat a reagovat na stávající klimatické změny, je vysazovat jiné lesy, pestré. Chceme s tím také seznamovat veřejnost a chceme, aby i veřejnost měla možnost se podívat na to, že kalamita tak, jak ji dneska vidíme, není jenom hrůza a pohledy na uschlé porosty, ale je to také šance.
Je už nyní někde v Česku obnovený porost po kůrovcové kalamitě, kde bychom se mohli podívat, jak ten les v budoucnosti bude vypadat?
Určitě, kůrovcovou kalamitu jsme v menší míře řešili i v minulých desetiletích a například v moravskoslezské správě, jako například Lesní správa Vítkov, je už vidět les nové generace a myslím si, že stojí za to se na takové lesy podívat.
Kůrovcové kalamity nejsou ale v našich podmínkách úplnou novinkou. Už na konci 18. století se o nich psalo a tu nejrozsáhlejší z let 1868 až 1870 popisoval Karel Klostermann v románu Ze světa lesních samot. V čem jsou dnešní kalamity jiné, protože to vypadá, že jsme na prahu nějaké katastrofy, to dřív nebývalo takhle rozsáhlé?
Nejsou jiné, jenom se změnila struktura lesů a jejich výměra. Ono se o této věci málo hovoří, výměra lesů v rámci České republiky se v horizontu posledních sta let více než zdvojnásobila a svoji roli také hraje to, že na té zvýšené výměře lesů se ve velkém podílel smrk, a to i v nadmořských výškách a stanovištích, které pro něj nebyly vhodné. Ty problémy, které dnes máme, se netýkají jenom smrku. V letošním roce je obzvláště patrné, že se týkají i borovic, které usychají a které mají zcela jiný kořenový systém než smrky.
Abychom nebyli pořád takovými pesimisty, je na tom všem i něco dobrého? Můžeme si vzít nějaké poučení do budoucna, abychom se vyhnuli podobným katastrofám?
Musíme a můžeme se snažit. Bohužel nikdo z nás nemá věšteckou kouli a my nevíme, zdali to, co dnes ve velmi dobré víře činíme, v horizontu třicet, čtyřicet let následující generace ocení. Věřím tomu, že i naši předci to, co činili, činili v dobré víře a s dojmem, že činí dobře. Takže my se musíme pokusit reagovat na stávající změny, nicméně jestli tato naše reakce bude správná, to ukážou až roky příští.
A jste dost připraveni na to osázet mrtvý porost? Máte dost sazenic, které jsou schopné nahradit mrtvé stromy?
Reagujeme na to. V současné době, co se týče počtu sazenic, necítíme nějaké závažné problémy, problémy jsou s jejich skladbou, ale věřím tomu, že v horizontu roku se nám podaří i na toto zareagovat. Koneckonců i ministerstvo zemědělství v rámci opatření obecné povahy na toto reaguje a domnívám se, že toto by neměl být zásadní problém.
Kromě kůrovce ohrožuje stromy i housenka bekyně velkohlavé. Jak velký je to problém?
Za první republiky bekyně způsobila kalamitu, která by se dala srovnat, dejme tomu, s tou stávající. Takže problém by to mohl být velký. V současné době je to lokální problém některých moravských porostů. Ale pokud se chceme vyvarovat potížím do budoucna, rádi bychom proti bekyni zasáhli tak, abychom situaci nepodcenili už v počátku.
