Žáci i učitelé se s Hejného metodou výuky matematiky setkávají ve třídách už pár let. Když ale pak dítě přinese úkol domů, rodiče nebo příbuzní si s ním často neporadí. Školy proto pro ně začaly organizovat večerní kurzy, kde je učitelé s touto metodou výuky seznamují.
Na rozdíl od tradiční matematiky se Hejného metoda snaží, aby na matematické postupy a operace přišli žáci sami. Zatímco běžně učitel nejdříve vyloží látku a poté ji ilustruje v praxi, nový způsob postup obrátil. Žáky k pochopení dovádí od konkrétního příkladu.
Hejného matematika se objevila na prvním stupni základních škol už v roce 2007, loni pak začaly vycházet i učebnice pro stupeň druhý. Postupně to navíc přestává být nová a exotická metoda výuky: Hejného matematika se už vyučuje na více než jedné třetině základních škol a za poslední tři roky se s ní seznámilo skoro 8500 kantorů.
Teď dostávají šanci na seznámení také rodiče. Některé školy totiž začaly organizovat večerní kurzy: „Děti chodí ze školy a říkají: mami, dělali jsem dědu Lesoně, dělali jsme hada. A my čekáme tu matematiku, kterou jsme se učili my, tak znejistíme a máme o dítě strach,“ vysvětluje učitelka z FZŠ Barrandov Martina Hálová.
„Je to hodně na přemýšlení a na úplně jiné, než jsme zvyklí,“ dodává maminka malé Rozálie. Její dcera chodí do druhé třídy a jinou než Hejného matematiku se nikdy neučila.
Podle psychologů není metoda vhodná pro všechny
Hejného matematika klade velké nároky na učitele: „My dáváme úlohy, děti úlohy řeší, o úlohách diskutují a krůček po krůčku budují matematiku,“ popsal základní myšlenku své metody profesor Hejný.
Učitelé by se podle něj neměli soustředit jen na obsah učebnic, ale měli by vědomosti i dobře předat a v dětech i při výuce matematiky rozvíjet zvídavost a objevování.
Podle psychologů ale není tato metoda vhodná úplně pro všechny. Potíže mohou mít děti například s abstraktním myšlením. Metoda je může brzdit a bránit jim ve vytváření pojmu čísla a množství.
„Ty děti neporozumí desítkové soustavě, nerozumí poziční hodnotě číslic v čísle, nerozumí tři, třicet,“ kritizovala Renata Wolfová z Pedagogicko-psychologické poradny Praha 9.
