Voliči v pátek a sobotu rozhodli, že v nové Poslanecké sněmovně usedne celkem 9 politických stran a hnutí. To je nejvyšší počet v historii sněmovny od jejího vzniku v roce 1993. V úplně první sněmovně jich bylo sice osm, ale šlo o specifickou situaci danou porevolučním vývojem. Nejčastěji se počet sněmovních stran pohyboval kolem pěti, v roce 2013 narostl na sedm. Nynější dolní komora roztříštěná mezi devět stran může být výhodou pro ANO. Naopak nevýhodu představuje pro jednání o nové vládě, ale i běžné hlasování a fungování sněmovny.
Česká republika dosud neměla s takovou úrovní fragmentace zkušenosti. V Československé První republice sice počet sněmovních stran nebyl nikdy nižší než 14, ale právě i kvůli tomu byl tehdejší politický systém považován za neefektivní. Hlavním důvodem vysokého počtu stran byla neexistence volební klauzule určující zisk procenta hlasů ve volbách nutný pro vstup do parlamentu.
I proto byla ihned po Sametové revoluci zákonem přijata pětiprocentní klauzule zisku ve volbách, která měla za cíl eliminovat ze sněmovny strany s příliš nízkou volební podporou. Tím bylo dosaženo větší efektivity činnosti sněmovny. Ze stejného důvodu je takto nastavená hranice zcela běžná i v jiných evropských zemích.
Výhoda pro ANO
Roztříštěná sněmovna může představovat výhodu pro vítězné ANO. To je se 78 poslaneckými mandáty výrazně silnějším hráčem než všechny ostatní strany. Náskok, který hnutí Andreje Babiše ve volbách získalo nad svými soupeři, je v české politice unikátní.
Zatímco ANO podpořilo 29,64 procenta voličů, občanští demokraté jako druzí v pořadí získali jen 11,32 procenta hlasů a 25 mandátů. Rozdíl mezi nimi je tak propastných 18,32 procenta hlasů a 53 křesel. ANO bez nadsázky sněmovně dominuje.
Pro Andreje Babiše tak může být snazší například zformovat menšinovou vládu. Existuje totiž pouze hypotetická možnost, že by se vůči vítězi voleb dokázala zformovat jednotná opozice. Ta je totiž roztříštěna do osmi výrazně slabších a názorově velmi heterogenních subjektů.
I pokud bychom uvažovali, že se hnutí ANO pokusí vyjednávat o vzniku koaliční vlády, bude vládním hegemonem. Z politického pohledu by bylo pro jakéhokoliv koaličního partnera téměř sebevražedné, aby koalici s ANO uzavíral. Výměnou za velmi malý podíl na vládě by koaliční partneři přebírali vládní zodpovědnost. I v této situaci je tedy pro Babiše výhodné mít vedle sebe slabé strany.
Sněmovna v politické praxi
Kvůli fragmentaci Poslanecké sněmovny naopak utrpí její efektivita a běžné fungování. Už samotná ustavující schůze může přinést komplikace. Na pravidlech jejího budoucího fungování se politické strany musí domluvit. A domluva devíti stran bude přirozeně složitější.
Například už rozdělování předsednických postů výborů Poslanecké sněmovny, které jsou těžištěm sněmovní práce, bude komplikované. Všechny strany budou chtít obsazením těchto pozic svůj vliv maximalizovat. A při předpokladu, že i nová sněmovna bude mít 18 výborů, jako v právě končící sněmovně, bude souboj o křesla mezi devíti stranami velmi tvrdý.
Dalším aspektem je existence poslaneckých klubů. Lze očekávat, že každá ze stran zformuje vlastní poslanecký klub. A jak vyplývá z jednacího řádu sněmovny, předsedové poslaneckých klubů mají přednostní právo v udělení slova při jednáních, stejně jako předsedové stran.
Předsedové klubů mohou také rovnou navrhnout i přerušení schůze sněmovny například za účelem porady. A s jejich vysokým počtem samozřejmě roste i pravděpodobnost, že mohou častěji vstupovat do sněmovní diskuse. Obstrukce při jednání tak mohou být ještě častější, než jak bylo zatím zvykem.
Obtížnější ale může být i přijímání běžných zákonů. Pro nalezení potřebné většiny bude nutné hledat konsenzus mezi větším počtem politických stran, což bude přirozeně náročnější.
Pokud by například poslanci chtěli bez ANO ve sněmovně najít 101 hlasů, bude nutná dohoda minimálně 6 politických stran. A to samozřejmě platí i pro přehlasování Senátu či prezidentského veta. Bez hnutí ANO tedy posílí i pozice horní komory a prezidenta. A konečně, k ústavní většině vítězi voleb stačí sehnat pouze 42 poslanců dalších stran.
Větší počet stran ve sněmovně ovšem přináší i ryze praktické problémy. Bývalý kancléř Poslanecké sněmovny Petr Kynštetr už v červnu uvedl, že více stran sice znamená stejně poslanců, ale více poslaneckých klubů. Každému politickému klubu přitom musí být v prostorách sněmovny vyhrazeno určité zázemí. Budova parlamentu přitom už nyní bojuje s nedostatkem prostoru.
