Praha - Reportéři ČT se zaměřili na případ mentálně postiženého muže z Kutnohorska, který by rád alespoň částečně pracoval. Narazil ale na posudkového lékaře, který mu vyhrožuje: jestli chcete invalidní důchod, nemůžete pracovat. Přitom jiný muž se stejným postižením pracovat může - protože o jeho osudu rozhodoval jiný lékař. Neziskové organizace se zlobí: posudkář jde proti politice vlády i zdravému rozumu.
Roman Holman žije v chráněné vile na Benešovsku, Jan Lachman v ústavu Iváň na Kutnohorsku. Oba mají lehké mentální postižení. Roman má plný invalidní důchod a už čtyři roky chodí pracovat na částečný úvazek do benešovské nemocnice. Jan pracovat nemůže, a tak veškerý svůj čas tráví v ústavu - i když by pracovat chtěl. O jejich osudu totiž rozhodovali dva různí úředníci: zatímco ten první dopřál Romanovi možnost zařadit se do normálního života, ten druhý zneužívá svou autoritu byrokrata a nechává ho za zdmi ústavu.
Roman pracuje v nemocnici už skoro čtyři roky. Rozváží stravu na oddělení, obstarává nádobí, úklidové práce, chodí na poštu. „Co budu dělat doma, mám sedět a jen poslouchat hudbu… když si můžu vydělat ještě nějaké peníze, poznám nové lidi,“ říká Roman. S jeho prací jsou všichni spokojení.
Problém je v tom, že když člověk s invalidním důchodem pracuje, mohl by o něj přijít. Přivýdělek k invalidnímu důchodu zákon umožňuje, ale za určitých podmínek. V případě Romana a potažmo i Jana se ale nejedná o závratné částky. Finanční odměna plní hlavně sociální funkci - díky práci se mohou dostat za zdi ústavů, kde žijí, do jiného prostředí, navázat jiné vztahy - zařadit se alespoň částečně do života ostatních, „normálních“ lidí. Jenže v případě těchto dvou chápe zákon každý úředník jinak.
Jan spolu s několika dalšími klienty Ústavu sociální péče Iváň, respektive pracovnice neziskové organizace Rytmus, které pomáhají lidem s handicapem najít práci, narazili v Kutné Hoře na vedoucího lékaře posudkové služby Františka Vaňouse. „Doktor Vaňous mi řekl, že v žádném případě nemůže ani pomýšlet o tom, že bychom je (Jana a další klienty Ústavu Iváň) chtěli zaměstnat - že by jim byl nucen sebrat důchody,“ říká Jitka Marková z neziskovky Rytmus. Ředitel ústavu Josef Domas Reportérům potvrdil, že posudková služba mu skutečně sdělila, že pokud klienty zaměstná, o důchod přijdou.
Pracovnice Rytmusu proto podaly na Vaňouse stížnost České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ). Doktor Vaňous ale tvrdí, že nic takového neřekl, že klienty ztrátou důchodu nezastrašoval, a že vše popletly pracovnice ústavu. Ředitel odboru metodiky ČSSZ doktor Gajdoštík nevěří tomu, že by se Vaňous takto vyjádřil, nicméně připustil, že lékař posudkové služby, který by vyhrožoval odebráním důchodu, by fakticky překročil své kompetence. Odebrání důchodu spadá do kompetence praktických lékařů, respektive v případě ústavů lékařů v nich.
Příběh postiženého, který chce pracovat, má šťastný konec, byť s hořkou příchutí. Doktor Vaňous po půl roce změnil názor: Jan pracovat může, aniž by přišel o invalidní důchod. Nezměnila se ani Janova zdravotní situace, ani stávající legislativa. Rozhodnutí lékaře se opíralo o stejný zákon - byť bylo diametrálně odlišné od předchozího. Rozhodnutí přišlo prostě shodou okolností v době, kdy se o případ zajímali Reportéři ČT.
