Martina Přecechtěla tlačí čas. Muž trpí zákeřnou chorobou ALS a rozhodl se kvůli tomu ukončit vlastní život. Ještě před rokem sportoval, dnes už se nepostaví na nohy a nemůže mluvit. Chce být desátým Čechem, který využije možnosti takzvané asistované sebevraždy ve Švýcarsku. Pokud ale nezvládne sám vypít smrtící koktejl, jeho přání nebude možné splnit. Případu, na nějž upozornil magazín Reportér, se věnoval pořad 168 hodin.
Sedmatřicetiletý Martin Přecechtěl býval vášnivým sportovcem. Ještě loni v listopadu sám chodil a před rokem a půl běžel maraton. Nemoc ALS u něj ale nabrala rychlejší spád, než čekal. „Nejdřív nám říkali, že život bude dva až pět let, a Martin v prosinci, ani ne tři čtvrtě roku po tom, co mu to diagnostikovali, přestal chodit,“ popisuje jeho manželka Markéta Přecechtěl Kočí.
Zákeřná amyotrofická laterální skleróza postihla v minulosti například fyzika Stephena Hawkinga nebo českého expremiéra Stanislava Grosse.
„Pacientům devastuje veškeré svalstvo na těle, to znamená, že o veškerý pohyb přicházejí postupně, ztrácí pohyb rukou, nohou, přestávají dýchat, mluvit, polykat a na konci máme nemocného při plném vědomí, protože mozek pacientům většinou funguje velmi dobře,“ vysvětluje ředitelka organizace ALSA Eva Bezuchová.
Příprava na smrt
Manželé Přecechtělovi pátrali po možnosti léčby, která by postup nevyléčitelné choroby alespoň zpomalila. Zajímali se o možnosti ve Spojených státech, Rusku či Mexiku. „Bohužel nastal koronavirus a cestování se velmi ztížilo,“ konstatuje Přecechtěl Kočí. Její manžel se proto rozhodl vydat cestou dobrovolné smrti.
„Martin se rozhodl pro řešení, které je pro něj v této situaci asi jediné schůdné, jediné vysvobození,“ říká jeho žena. Eutanázie, kdy pacienta usmrtí zdravotník, je ve Švýcarsku zakázaná, tamní zákony povolují jen takzvanou asistovanou sebevraždu.
„Právní podmínkou je, že člověk, který si přeje ukončit své utrpení a život asistovanou sebevraždou, musí ten poslední akt, který vede k samotné smrti, udělat sám,“ vysvětluje Silvan Luley, právník z organizace Dignitas, jež se eutanázií zabývá.
Dobrovolný odchod ze světa bude Martinovu rodinu stát více než tři sta tisíc korun. Vyplňování formulářů a shánění lékařských zpráv zabralo manželskému páru půl roku. V papírech například upřesňovali, jak chce muž zemřít, jak naložit s ostatky či zda jeho bližní chtějí být u něj. Všechny potřebné dokumenty už má vyřízené.
Tlak času
Zbývá mu jediné – vybrat si termín. Kdy to udělá, ještě rozhodnutý není, sám si přitom uvědomuje, že hraje o čas. Pokud mu ruka zeslábne natolik, že už nebude schopen vypít sklenici pentobarbitalu, asistovanou sebevraždu nebude moci podstoupit. Martinova žena připouští, že pro pacienty s ALS představuje podmínka problém. „Nemůžou čekat až do terminální fáze, kdy budou jenom ležet, protože potom to už nejde.“
Ve švýcarském zařízení Dignitas za třiadvacet let jeho existence ukončilo dobrovolně život devět Čechů. Martin tedy může být desátý. A svým rozhodnutím si je jistý. „Nevím, co bude. Chci hlavně klid. Těším se, až bude konec. Je to už strašné trápení. Neodpočinu si ani v noci, pořád mě něco bolí – i sezení na vozíku, psaní, každý pohyb. Jsem smutný, že nemůžu fungovat s dětmi a s Markétou. Jsem s nimi a zároveň nejsem. Je to trápení pro nás všechny,“ řekl Martin měsíčníku Reportér.
Markéta svého muže chápe, s asistovanou sebevraždou přesto nesouhlasí. Rozmlouvat mu ji nechce, dle svých slov se ale bude snažit posouvat termín. „Martin bude muset říct datum a bude si za tím muset stát. A já v sobě budu muset najít hodně síly, abych ho v tomto respektovala. A tak to bude,“ říká Markéta Přecechtěl Kočí.
Manželé se shodli na tom, že nejtěžší bude loučení s dvěma dětmi, kterým jsou tři a čtyři roky. Martin jim chce vzkázat, že na ně bude dohlížet seshora.
