Z komunistických procesů, ať vedly k justičním vraždám, nebo nespravedlivému věznění oponentů režimů, jsou dobře známá jména obětí i těch, kdo k verdiktům přispěli – soudců a prokurátorů. Mnohem méně známá jsou jména těch, kteří se snažili obžalované hájit. Připomenout je chtějí autoři projektu Advokáti proti totalitě. Jeho součástí je nově vydaná kniha a také výstava, pro odbornou veřejnost je potom určena i konference uspořádaná nejen u příležitosti 30. výročí pádu totalitního režimu, ale také k připomínce 70 let od oběšení jednoho z advokátů - bojovníků proti komunismu Jaroslava Borkovce.
Smrt Jaroslava Borkovce a dalších pěti lidí v listopadu 1949 se od mnoha jiných ortelů nad politickými vězni v lidovědemokratickém Československu lišila tím, že obvinění nebylo zcela vykonstruované; organizace, která se pokoušela zorganizovat státní převrat, skutečně existovala a Borkovec byl jejím členem. Pověsili ho 5. listopadu.
Z deseti právníků, které projekt Advokáti proti totalitě připomíná, byl jediným, který skončil na šibenici. Autoři projektu ale upozorňují, že i všichni ostatní čelili ústrkům ze strany státní moci.
„Protože v advokacii působili a obhajovali, jak měli obhajovat, tak měli problémy. Byli různě postihováni, nesměli do ciziny – a to bylo to nejjemnější, co se jim mohlo stát. Jiní museli v advokacii skončit, byli vězněni,“ poukázal autor knihy, která je součástí projektu, a člen České advokátské komory Petr Toman.
Bible Jána Čarnogurského
Výstava, která je další stránkou projektu, představuje advokáty uvedené v knize podrobněji prostřednictvím jejich osobních předmětů. K vidění na ní jsou například Borkovcovy brýle, Bible, kterou měl u sebe Ján Čarnogurský, když pobýval ve vazbě, nebo brož Dagmar Burešové.
Podle Petra Tomana se při shánění podkladů pro knihu a výstavu podařilo odhalit i některé dosud neznámé informace – mimo jiné právě o loni zesnulé advokátce, která je známá především tím, že právně zastupovala matku Jana Palacha při jejích sporech s komunistickými funkcionáři.
Vyšlo najevo, že do velmi nebezpečného konfliktu s komunistickou mocí se dostala již za studií v roce 1949, kdy ukryla svého kamaráda, jenž předtím uprchl z vězení. „Ona se o něho měsíc starala. (…) Sháněla mu peníze na opakovaný přechod hranic, což se nakonec podařilo,“ přiblížil Toman.
Autor knihy připustil, že by Advokáti proti totalitě mohli mít pokračování. Za pozornost stojí osudy i mnoha dalších osobností. Některé z nich připomene i konference, kterou advokátní komora uspořádala při zahájení celého projektu. Proběhne ve velké porotní síni Vrchního soudu v Praze – tedy prostoře, kde probíhaly mimo jiné velké procesy 50. let.
