Václav Klaus je na konci svého prezidentství, má za sebou poslední rok svého panování na Hradě. A jaký rok to vlastně byl? Spíš než jako prezident se projevoval jako profesor ekonomie a bývalý ministr financí. Nečasovu vládu už od léta tepal za zvyšování DPH, aby pak těsně před Vánocemi kontroverzní daňový balíček podepsal. A v zahraničí? Nepočítáme-li jeho střety ohledně příčin globálního oteplování, blýsknul se nejen kritikou bankovní unie, ale „tragický omyl“ udělal podle něj i Nobelův výbor, když ocenil Evropskou unii.
Prezident již při novoročním obědě premiéra Petra Nečase upozornil, že sice s jeho vládou v hrubých obrysech souhlasí, nicméně občas vzdychá a trpí, když podepisuje některé zákony. A ohlédneme-li se dnes zpátky, své pocity si velmi často nenechával jen pro sebe. Trnem v oku mu byl především daňový balíček, který Nečasova vláda prosadila v létě ve sněmovně. Klaus se ještě před prvním senátním vetem nechal slyšet, že je zásadně proti tomu, aby tato vláda zvyšovala daně: „Zvýšení všech daní a DPH zvláště poškozuje naší ekonomiku, brzdí ji,“ komentoval vládní snahy s tím, že zvyšování daní v této době je ekonomická sebevražda.
První verze balíčku nakonec ke Klausovi ani nedorazila, neboť se ve sněmovně našlo šest poslanců ODS, kteří vypověděli premiérovi poslušnost a ruku proti senátnímu vetu nezvedli. Rebelové ale po dohodě s premiérem nakonec složili mandát a vláda s novými posilami staronový balíček na poslední chvíli sněmovnou protlačila a přehlasovala i druhé senátní veto.
Klausovi se ale dostal na stůl až těsně před Vánocemi a hradní pán nad ním stále kroutil hlavou. Vláda podle něj kalkuluje špatně, zvýšením daní totiž nevybere víc peněz. Prezident též zdvihal obočí nad tím, do jaké situace jej vláda postavila. Nečasův kabinet totiž podepsaný balíček potřeboval, aby platil nový rozpočet – případný prezidentův nepodpis by totiž znamenal rozpočtové provizorium. A tak Klaus sice dělal drahoty a hovořil o „zlém diktátu“ na prezidenta, ale nakonec dal vládě pod stromeček podpis. Zda vzal pero do ruky proto, že premiér den předtím odvolal Karolínu Peake z postu ministryně obrany, jak spekulují média, nebo ne, to ví jen on sám a Petr Nečas.
Ale prezident očividně trpěl i jindy – například u penzijní reformy. Sice zásadní zákony týkající se reformy neblokoval, ale zákon zavádějící druhý pilíř v září přes Hrad nepustil. A co mu vadilo? Změna sociálního systému má dlouhodobý dosah a potřebuje co nejširší konsenzus, a ten chybí, zdůvodňoval své veto. Poslanci ale nakonec veto přehlasovali a penzijní reforma navzdory prohlášením opozice, že právě druhý pilíř v případě svého zvolení zruší, bude od ledna realitou.
Podobně Václav Klaus varovně zvedal prst u církevních restitucí – sice je nevetoval, ale ani nepodepsal. Opět si povzdechl nad neschopností stran dohodnout se. V politice by podle něj mělo existovat něco, co spojuje všechny politické strany i jindy, než když „začíná třetí světová válka či přijde konec světa“. Kromě chybějícího celospolečenského konsenzu mu vadí finanční náročnost zákona, a navíc se obává rizika prolomení dosavadní restituční legislativy.
Hledá se nový nájemce Hradu - a co na to Klaus? On sám nikdy nebyl příznivcem přímé volby, tak se není co divit, že před blížícími se prvními přímými prezidentskými volbami opět zapochyboval o správnosti tohoto kroku a označil jej za populistický nesmysl - dokonce projevil svůj strach o demokracii. A kdo že bude volit nového nájemce Hradu? Lidé? Kdepak - podle Václava Klause na Pražský hrad pošlou nového prezidenta média: „Hlavní věc je mylná představa, že toho prezidenta budou volit voliči. Prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak schválí,“ uvedl Klaus.
Prezident ale nebyl letos jen terčem politickým, koncem září kolem něj létaly také kuličky z airsoftové pistole – chrastavský atentátník mu lehce poranil ruku. A prezident hned přispěchal s kritikou společnosti. Útok prý odráží mimořádně špatnou situaci ve společnosti a nešlo o žádný „politováníhodný incident“, jak tvrdil premiér Nečas, byl to „spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky“, uvedl Klaus v rozhovoru pro Mladou frontu DNES. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat – dnes již bývalý premiérův poradce Roman Joch označil Klause za ufňukance.
A při procházce rokem Václava Klause nelze opomenout ani Klausovu skepsi vůči Evropské unii. Kritikou letos opravdu nešetřil. Návrh na vytvoření bankovní unie označil za nesmysl, jehož jediným cílem je změna současných pravidel ve všech oblastech. Ale snad největší rozčarování přinesla Klausova slova poté, co Nobelovu cenu za mír získala Evropská unie „Já jsem si opravdu myslel, že to je žert nebo že to je legrace, protože jsem si nemohl vůbec ani ve snu představit, že by to někdo myslel vážně,“ řekl prezident, když to slyšel poprvé. Poté, co zjistil, že je to fakt, označil krok Nobelova výboru za tragický omyl…
