Během pandemie se zvedla poptávka po asistenčních a vodicích psech a canisterapii. Výcviková střediska zvýšený zájem často ani nestíhají pokrýt. Se svými klienty se snaží komunikovat také on-line. Současná situace se promítá i do samotného výcviku psů. Ti nemohou trénovat na obvyklých místech, kde se pohybuje větší množství lidí. Místo kulturních akcí a nákupních středisek cvičitelé využívají alespoň nádraží nebo poštu.
Poptávka po psích pomocnících během pandemie roste, výcviková střediska nestíhají
Vedoucí Střediska výcviku vodicích psů SONS v Praze Lenka Kreidlová potvrzuje, že je v současné době po vodcích psech větší poptávka, než může středisko pokrýt. Deset psů, na které už čekají klienti, je aktuálně ve výcviku. Zájem má ale už dalších zhruba šest lidí.
„Ve výcviku máme v současné době deset psů, dva jsme předali v říjnu. Za dobu svého působení středisko předalo klientům více než čtyři sta psů,“ říká Kreidlová s tím, že výcvik psa trvá osm měsíců.
Větší poptávku zaznamenala i pražská organizace Pestrá. Ta má aktuálně ve výcviku pět asistenčních psů a dvanáct dorostenců v Pestré psí školce. Celkem už organizace předala klientům šedesát jedna psů.
„Během tohoto roku se zvedla po asistenčních psech poptávka, protože hodně žadatelských rodin mělo časové možnosti o psím parťákovi přemýšlet a kontaktovat nás. S těmito rodinami jsme nyní v on-line komunikaci, probíhají konzultace a mapování jejich potřeb,“ říká ředitelka organizace Pestrá Jana Sirotková.
Podle ředitelky a vedoucí výcviku organizace Helppes Zuzany Daušové covidová doba přinesla také nedostatek psů vhodných pro výcvik. „Mnoho chovatelů v době pandemie své feny nekryje, a to většinou buď z důvodu složitého zahraničního krytí, nebo velmi složitých podmínek při prodeji štěňat do zahraničí, kde mají kvalitní chovatelé zájemce,“ vysvětluje. Organizace Helppes už za dobu své existence předala klientům 270 psích pomocníků. V aktivní službě jich má momentálně sto.
Výcvik alespoň přes internet
Během pandemie se organizace snaží přesunout aspoň některé aktivity do on-line prostředí. „Třeba naše trenérky mají na Facebooku uzavřenou skupinu s vychovateli štěňat. Vychovatelé posílají videa, jak se svými svěřenci pracují, trenérky jim radí, když se někomu něco nedaří,“ popisuje Sirotková.
Přes videohovory probíhají také individuální konzultace a nácviky s klienty a psy. „Zadávali jsme také různé výzvy pro zdokonalování dovedností psů, například držení syrové špagety v tlamě na čas, přinesení syrového vajíčka a podobně. A protože mnoho z našich klientů bylo díky sociální izolaci ve velmi špatném psychickém stavu, tak jsme se v on-line skupině soustředili nejen na tréninky psů, ale i na edukační činnosti s našimi klienty,“ dodává Daušová z Helppes.
Pro vodicí psy je složitější nácvik tras v místě bydliště klienta, kam obvykle chodí a která byla nebo jsou dosud uzavřena. Ztížená je vedle toho také možnost ubytování a stravování cvičitelky v místě klienta při předání psa.
„Uzavřením nákupních center a kulturních a společenských akcí jsme přišli o výcvikový prostor, který jsme velmi často využívali a který je pro výcvik psů důležitý z hlediska vjemů, kterým jsou psi vystaveni. Samozřejmě se snažíme nacházet jiný 'zatěžkávací' prostor, například nádraží nebo poštu,“ říká Kreidlová. A dodává, že psi přicházejí také o pohyb v prostoru s mnoha lidmi. Pracovníci střediska se během pandemie totiž setkávají s klienty jednotlivě a dbají na dodržování preventivních opatření.
Psí společníci chybí i lidem v izolaci
Asistenční a vodicí psi ulehčují osobám s handicapem nebo nemocí život. Fungují také jako kamarádi a společníci pro lidi, kteří jsou sami a potřebují zlepšit náladu. Často se ale jedná o seniory v domovech důchodců nebo o handicapované lidi, které nemohou během pandemie koronaviru psovodi se psy navštěvovat.
„Největší dopad to má na psychiku klienta, jelikož canisterapie je především o potěšení, o pravidelné, častokrát jediné návštěvě klienta, který se na kontakt se psem a spolu s ním na kontakt se psovodem těší. Druhá stránka je také zhoršení zdravotního stavu a demotivace, hlavně u seniorů, kteří separací velmi trpí,“ popisuje ředitelka organizace Pomocné tlapky ze Starého Plzence Hana Pirnerová.
„Seniorům v domě Na Neklance se už po pejscích natolik stýská, že jsme se dohodli s vedením stacionáře, že jim některé z našich psích studentů vždy na den alespoň zapůjčíme, protože naši trenéři do stacionáře vstoupit nesmí,“ doplňuje Daušová z Helppes.
I přes rozvolňování opatření se ale často klienti návštěv a případné nákazy koronavirem obávají. „Je pravda, že naše stálá zařízení, jakmile to situace uvolnila, ihned volala po našich službách. U některých zařízení ale strach způsobí odmítnutí služby, i přes to, že bude povolena,“ říká Pirnerová.
Psí pomocníci jednotlivých organizací pomáhají například jako vodicí psi nevidomým klientům nebo jako asistenti vozíčkářů, neslyšících nebo lidí, kteří mají potíže s rovnováhou. V rámci canisterapie pomáhají také jako terapeuti, třeba osamoceným lidem.
Organizacím s asistenčními či vodicími psi mohou zájemci pomoci jak prostřednictvím finančních nebo materiálních darů, tak jako dobrovolníci – třeba v roli vychovatele štěňat. Podrobnější informace mají jednotlivé organizace na svých webových stránkách.
