U každého jiného prezidentského kandidáta by životopisně laděný text začínal informacemi o původu jeho rodičů. Hlouběji publicistika většinou nezamíří, protože časový pres a bariéra matričních knih dveře k dalším generacím povětšinou neotevírá. Co platí jinde, ovšem neplatí u Karla Schwarzenberga – jeho rodokmen můžeme totiž díky šlechtickému původu sledovat až do 12. století.
Na tomto místě nechceme čtenáře umořit encyklopedickým výčtem středověkých bitev ani popisem tehdejší sňatkové politiky - rozhoduje se o prezidentovi, a nikoli o monarchovi. Vědomí historické kontinuity přesahující jednu generaci ovšem formovalo i samotného Karla Schwarzenberga; bylo totiž nedílnou součástí jeho výchovy. „Vyrostl jsem ve světě, který měl s historií a politikou stále něco společného,“ podotýká sám Schwarzenberg. Ostatně jen málokterý ministr zahraničí se může pochlubit tím, že jeho pra-pra-pra-pradědeček vedl v bitvě u Lipska vojska proti Bonapartovi. Při jednání s Francií by taková skutečnost mohla představovat jistou výhodu.
Orlík
Narození Karla Schwarzenberga (10. prosince 1937) ohlásila dělová salva vystřelená z orlického zámku do vltavského údolí. Tomuto až pohádkovému začátku nebránila ani skutečnost, že Kary, jak Schwarzenbergovi v dětství přezdívali, přišel na svět v osmdesát kilometrů vzdálené pražské Bubenči. „Matka byla moderní žena, důvěřovala více řádným klinikám než porodním babám, takže jsem se narodil v porodnici,“ uvedl později Schwarzenberg a Orlík označil za své milované místo, kde se odehrávaly jeho sny i v době emigrace. Na zámku, tehdy ještě vysoko nad řekou, přitom strávil jen útlé dětství; v roce 1942 objekt zabrali nacisté.
Čimelice
Když šéf české diplomacie loni v únoru kritizoval premiérův odmítavý postoj k evropské rozpočtové unii, kontroval Petr Nečas slovy: „To nejsou výroky z vesnické tancovačky někde v Čimelicích.“ Jihočeská ves ale předsedovi vlády nepřišla na jazyk náhodou. Zdejší zámek totiž patří Schwarzenbergům a rodina zde vedle prázdnin prožívala i tři válečná léta.
Poválečný návrat k běžnému životu byl pro Schwarzenbergy ale pouze krátkodobý; po převzetí moci komunisty přišli o svůj majetek v rámci pozemkové reformy. „Pamatuji se, jak nás jednou krátce po únoru 1948 nějaká dětská tlupa poplivala,“ vzpomínal Schwarzenberg v rozhovoru s Karlem Hvížďalou. Jedenáctiletý Karel s rodiči a sourozenci nakonec opustil Gottwaldovo Československo ještě v prosinci téhož roku. Ze země si směli odvézt pouze rodinné předměty a cennosti, opakovaným přepojováním železničních vagonů ovšem do Rakouska doputovali bez nich.
Schwarzenberský palác
Schwarzenberg o sobě často říká, že před svým působením na ministerstvu bylo jeho povolání „lesník a hostinský“. Nonšalantně tak zakrývá skutečnost, že řadu let pečoval o rodinný majetek zahrnující i přepychový Schwarzenberský palác v centru Vídně, v němž funguje pětihvězdičkový hotel. Nic z toho mu ovšem původně nepatřilo.
Začátkem 19. století se totiž rod rozdělil na dvě větve, pojmenované podle zámeckých sídel: chudší orlickou, z níž pochází i prezidentský kandidát, a bohatší hlubocko-krumlovskou, která díky majetku v jižních Čechách a v rakouském Štýrsku patřila mezi nejmovitější rodiny habsburské monarchie. Protože Schwarzenbergův „krumlovský“ strýc Jindřich neměl mužského potomka, musel svého synovce v roce 1960 adoptovat, neboť schwarzenberský majetek má vždy nést rodové jméno. Prezidentský kandidát tak přerušil studium práv i lesnictví, aby se, jak sám říká, staral „o rodinný podnik“.
- Schwarzenberský palác ve Vídni autor: Werckmeister, zdroj: wikipedie.cz
- Karel Schwarzenberg s manželkou Terezií a dětmi zdroj: ČTK
Murau
Schwarzenbergova manželka Therese, rozená von Hardegg, sídlí střídavě ve Vídni a na zámku Murau v podhůří Alp. Kvůli lyžařskému úrazu v 90. letech má potíže s chůzí, přesto avizuje, že jako případná první dáma by v Praze pobývala častěji a naučila by se i česky.
Za Schwarzenberga se vystudovaná lékařka provdala v roce 1967 a společně mají tři děti, přičemž nejmladší syn Witti není Schwarzenbergův. Kvůli manželčině nevěře s podnikatelem Prinzhornem se pár dokonce rozvedl, znovu se vzali po dvaceti letech právě na zámku Murau. „Thesi byla skutečně velkou láskou mého života. Tehdejší hlouposti jsme překonali,“ vysvětluje šéf TOP 09.
Schwarzenberg
Poprvé od emigrace se Schwarzenberg do Československa podíval v době pražského jara. Když do země zavítal v 80. letech znovu, přijel už coby předseda Mezinárodního helsinského výboru. V čele organizace sledující dodržování lidských práv působil sedm let. „Dokázal opravdu mnohé. Propuštění vězňů u nás, v Polsku, NDR a hlavně v Moskvě,“ přibližuje činnost výboru někdejší chartistka, socioložka Jiřina Šiklová. Kníže, jak Schwarzenbergovi protirežimní opozice přezdívala, podpořil disent i poskytnutím rodinného zámku Schwarzenberg, kde v druhé půli 80. let vznikl archiv exilové a samizdatové literatury spravovaný Vilémem Prečanem.
- Karel Schwarzenberg s manželkou (archivní fotografie) zdroj: ČTK
- Zámek Murau v Rakousku autor: František Vlček, zdroj: ISIFA/Lidové noviny
Pražský hrad
Karel Havlíček Borovský v jedné ze svých básní napsal: Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká otčenáš. Odkazoval tak na Felixe Schwarzenberga, který jako ministerský předseda utužil po revolucích roku 1848 poměry v Rakousku, a na jeho bratra, pražského arcibiskupa Bedřicha. Ten se výrazně přičinil o dostavbu Svatovítské katedrály. Výsledkem jeho činnosti se mohl dva roky kochat i Karel Schwarzenberg, když na počátku 90. let působil u Václava Havla ve funkci kancléře.
„Nejkrásnější den mého života byl ten, kdy proběhla první volba prezidenta Havla. Věděl jsem, že teď už je svoboda tady a že přestalo dlouhé období, kdy jsem se mohl domů vrátit jen na krátkou dobu,“ vzpomínal na dobu návratu do vlasti před dvěma lety. Vzájemnou blízkost obou mužů dosvědčuje i to, že Schwarzenberg jako jedna ze tří osobností přednesl projev na Havlově pohřbu, shodou okolností právě v Chrámu svatého Víta.
Dřevíč
Zámeček Dřevíč na Křivoklátsku platí za ministrovo tuzemské zázemí. Právě zde také v době opoziční smlouvy vznikla dnes už téměř zapomenutá Dřevíčská výzva. Dokument nezávislých ekonomů, jehož vznik inicioval právě Schwarzenberg, navrhoval tehdejší sociálnědemokratické vládě cesty ke zlepšení ekonomické situace. Miloš Zeman i tehdejší předseda ODS Václav Klaus ji svorně odmítli, podle šéfredaktora Respektu Erika Taberyho proto, že výzvu považovali za útok na politický establishment.
- Lovecký zámek Dřevíč autor: Martin Divíšek, zdroj: ISIFA/VLP
- Karel Schwarzenberg autor: Luděk Peřina, zdroj: ČTK
Černínský palác
Na ministerstvu zahraničí působí Schwarzenberg s přestávkou způsobenou pádem vlády už od roku 2007. Coby šéf tuzemské diplomacie vyjednával s USA o radaru v Brdech a v době českého předsednictví vedl unijní diplomacii, pozornost zahraničních médií však přitáhl i před dvěma lety v Bělehradě, když usnul na zdejším fóru a odhalil své sytě červené ponožky. Srbský tisk tehdy psal o skandálu, Češi však byli na ministrovo usínání již zvyklí. I vicepremiérova manželka Therese potvrzuje, že se mu to u vleklých jednání stává pravidelně: „Tímhle byl známý odjakživa - usnul, když byla nuda. Ale v kritických chvílích se uměl probudit a správně se zapojil do debaty.“
Svůj zlozvyk ostatně Schwarzenberg využil i v kampani před sněmovními volbami, když dal na billboardy vytisknout slogan: Když se kecají blbosti, tak spím. Latinské krédo vyobrazované pod rodovým erbem ale nese poselství o poznání vážnější: Nil nisi rectum. Nic než právo.
