Brno - Současné zákony nechrání obyvatele ČR před obtěžujícím zápachem. Zatímco u hluku stát garantuje ochranu veřejného zájmu, u zápachu z bioplynových stanic, karosáren, potravinářské výroby a dalších provozů jsou lidé ponecháni svému osudu. Mohou se bránit pouze občanskoprávní žalobou používanou u sousedských sporů, uvedla dnes zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Podle ní je za stav odpovědné ministerstvo životního prostředí.
Ministerstvo podle Seitlové otálí se stanovením imisních limitů pachových látek, byť mu to od roku 2002 ukládá za povinnost zákon o ochraně ovzduší. „Ověřené metody a způsoby měření zápachu přitom existují a jsou využívané a uznávané nejen v řadě zemí EU,“ uvedla zástupkyně.
Na Seitlovou se obrátily desítky lidí, kteří se kvůli zapáchajícímu průmyslovému areálu blízko svého bydliště či pracoviště dostali do zoufalé situace. Zhoršili se jim životní podmínky, ale oni s tím nemohou nic dělat. Obracejí se sice na úřady, ty však mohou zasáhnout jen při splnění dvou podmínek. Na zápach si musí stěžovat víc než 20 lidí bydlících či pracujících v oblasti a úřady musejí původci zápachu prokázat porušení jiné povinnosti, které zápach způsobilo. „Jestliže tedy provoz všechny podmínky splňuje, může být zápach sebehorší, přesto není možné konstatovat překročení přípustné míry,“ upozornila zástupkyně.
Na záležitost upozornila, protože zákonodárci aktuálně projednávají vládní návrh nového zákona o ochraně ovzduší. Předpis však podle ní pouze mluví o ochraně před zápachem, ale neřeší, jak jí dosáhnout. Navrhované individuální posuzování Seitlová zkritizovala, půjde prý o naprosto subjektivní výklad termínu obtěžování zápachem. Jistotu tak nebudou mít ani lidé, ale ani firmy, na které si někdo pod záminkou zápachu může stěžovat bezdůvodně.
Zástupkyně uvedla, že imisní limity zápachů se v okolních zemích pohybují v jednotkách až desítkách evropských pachových jednotek. „V ČR dosahovaly hodnoty v jednotlivých lokalitách 800 až 900,“ uvedla. Lidé si tak podle ní nestěžují bez důvodu.
