Poslanec Lubomír Volný, který odchází z hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), si myslí, že hnutí neovládá předseda Tomio Okamura, ale místopředseda Radim Fiala nebo vydavatel Jan Čížek. Spolu s Volným SPD opouští i poslankyně Ivana Nevludová a její kolega Marian Bojko. Okamura je vyzval, aby složili poslanecký mandát. Volný to odmítl.
Volný považuje současné dění v moravskoslezské SPD za „dlouhodobě připravovanou provokaci s cílem zlikvidovat nejúspěšnější krajskou organizaci SPD“.
„Byl přijat konkrétní člověk s nacistickou a rasistickou historií, na kterého jsme systematicky upozorňovali jak své kolegy, kteří teď převzali vedení krajské organizace, tak vedení celorepublikového SPD,“ říká poslanec.
Podle Volného Okamura neví, co přesně se v hnutí děje. „SPD řídí Radim Fiala, Michal Šmucr a Jan Čížek. Jsou to lidé, kterým jsme odmítli uvolnit místo na čele našich kandidátek v rámci komunálních voleb, a jsou to lidé, kteří již několik měsíců před komunálními volbami rozhodli o tom, že náš kraj musí být demontován a upraven tak, aby to odpovídalo jejich podnikatelským záměrům,“ myslí si Volný.
Cítím velký závazek
Předseda hnutí Okamura vyzval odpadlé poslance, aby složili mandát. „Jelikož se Lubomír Volný a jeho dva kolegové stali poslanci díky SPD, vyzývám je ke složení poslaneckého mandátu, aby uvolnili místo dalším v pořadí na kandidátce SPD,“ stojí v Okamurově prohlášení na Facebooku.
Minimálně Volný ale odstoupit nehodlá. „Kandidoval jsem za SPD, které mělo nějaký program a které ve své podstatě v současné době neexistuje. Spolu se svými kolegy jsme velice tvrdě pracovali na tom, aby výsledek v rámci parlamentních voleb byl co nejlepší, a cítím velký mandát a velký závazek vůči členské základně, která získala nejlepší výsledek v rámci republiky,“ říká Volný a dodává, že bude spolu s Bojkem a Nevludovou prosazovat program, „který jsme slíbili voličům“.
Monokratické strany
Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka srovnává SPD s republikány Miroslava Sládka nebo Věcmi veřejnými Víta Bárty. „Je to pořád stále stejný příběh, jako byl ve Sládkově straně, jako je ve všech monokratických stranách, které jsou založeny na tom, že tam navzdory stanovám rozhoduje jeden člověk. Ve chvíli, kdy se lidé z takové strany dostanou do parlamentu a jednotliví poslanci se chtějí nějak emancipovat a dělat mírně svou politiku, tak se dostávají do konfliktu s jejím šéfem nebo s jeho poradci a vede to k rozkolům,“ říká Pečinka.
Jak Pečinka dále připomíná, podobný rozkol se odehrál už v původním Okamurově hnutí Úsvit přímé demokracie. Před čtyřmi lety se proti Okamurovi postavila část poslanců, kterým se nelíbilo nakládání s rozpočtem Úsvitu. Okamura poté v hnutí skončil, na svůj poslanecký mandát ale nerezignoval.
