Jak se v současnosti i minulosti projevovala odvaha? Jak poznat, kdy včas promluvit, vzepřít se či protestovat proti mocným, nespravedlnosti nebo násilí? O různých podobách odvahy debatovali v pořadu Fokus Václava Moravce bývalá ombudsmanka a chartistka Anna Šabatová, novinář Martin Milan Šimečka, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová (Piráti), právník Věnek Bonuš, publicistka Johanna Nejedlová nebo psycholožka Irena Smetáčková.
Odvaha promluvit není abstraktní, je propojením svědomí a kontextu, shodli se hosté Fokusu Václava Moravce
Fokus Václava Moravce – Odvaha promluvit (zdroj: ČT24)
Odvážné chování se podle novináře Martina Milana Šimečky proměňuje v čase hlavně v mediálním prostoru. Žurnalisté podle něj proto musí být v současné společnosti vybaveni hlavně obezřetností směrem k „anynomnímu davu.“ Na rozdíl od předchozích dekád jsou novináři vystaveni určitému nebezpečí, které nemá jasnou podobu, míní. Po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka před pěti lety se podle něj slovenská společnost ohledně politické kultury příliš neposunula, o čemž vypovídá množství výhrůžek ve veřejném prostoru, dodává.
„Odvaha není abstraktní, odvaha projevit se a promluvit ale vzniká v konkrétní situaci, kdy dojde k pnutí svědomí s kontextem,“ poznamenala chartistka Anna Šabatová, podle které ji v jejím případě zásadně formovala sovětská okupace do Československa v roce 1968. Díky vlastnímu přesvědčení pak mohla společně s blízkými směřovat k poznání toho, aby mohla postupovat po cestě, na které nemusí slevit ze svých zásad. V náročné opozici totalitního režimu ji podle ní pomohli držet směr její blízcí.
V současné době se pak odvaha vystoupit proti nespravedlnosti často týká korupčního jednání, většina případů občanské odvahy se ale podle právníka Věnka Bonuše týká každodenních a zároveň významných věcí, jako je šikana na pracovišti nebo sexuální obtěžování. Ohledně podobných případů a takzvaného whistleblowingu je podle něj rovněž těžké zbavit se některých hanlivých označení ve veřejném prostoru, které například mluví o „práskačích“ a „donašečích.“ Apeluje na to, že narážky na slovník totalitní doby jsou v kontextu demokratické společnosti zcela mylné.
Psycholožka Irena Smetáčková poznamenala, že velký posun ve společnosti nastal rovněž v tématu sexuálního obtěžování, jehož nahlášení vyžaduje velkou odvahu. Před několika lety ho podle ní provázel posměch a zlehčování, nyní však konečně dochází k lepšímu studiu právního rámce tohoto problému. Publicistka a občanská aktivistka Johanna Nejedlová však míní, že ohledně tohoto tématu ještě stále chybí komplexní vzdělávání a prevence také na všech stupních škol.