V případě útoku žháře, jak tomu bylo například v Bohumíně, kde při požáru zemřelo jedenáct lidí, jsou podle hasičů oběti bezmocné. U běžných požárů ale často rozhoduje o životech to, zda lidé vědí, co mají dělat. Protipožární ochrana se do škol sice vrátila, sami dospělí ale často podle zkušeností záchranářů neví, co v takové situaci dělat.
Co dělat, když hoří, se dnes už znovu učí žáci na základní škole. Formou hry si tak děti mohou například vyzkoušet, jak si na sobě uhasit oblečení. Dřív byla podobná cvičení součástí takzvané branné výchovy. Jenže řadě pamětníků už z toho zůstala jen vzpomínka na běh v plynových maskách. A mezitím už vyrostla jedna generace, která ničím takovým neprošla.
„Dost často nás překvapují děti u zásahů, jakým způsobem reagují a dokáží poskytnout pomoc,“ říká vedoucí oddělení zjišťování příčin vzniku požárů z Generálního ředitelství hasičských záchranných sborů Radek Kislinger. „Naopak nás jindy nemile překvapí dospělí, kteří se nás ptají na úplně triviální věci,“ dodává.
Málo času na správnou reakci
Podle hasičů mají lidé v místě požáru jen velmi málo času na to, aby správně zareagovali. „Kvůli tomu, že nezvládnou prvních pět minut, velmi často umírají,“ upozorňuje Kislinger. Důležité je tak třeba vědět, jak je konkrétní dům proti požáru chráněný.
„Například kdyby začalo hořet, vím, že mám k dispozici přenosný hasicí přístroj, který použiji k prvotnímu hasebnímu zásahu,“ dává Kislinger příklad, jak postupovat v konkrétním případě. „Potom tady vidím dveře, které jsou označené jako únikové, kde můžu bezpečně odejít,“ dodává.
Při útěku by měl navíc křikem varovat sousedy. Pokud to jen trochu jde, měli by lidé za sebou také zavřít dveře, tím totiž zabrání šíření ohně i dusivého dýmu. Stejným způsobem se mohou chránit, pokud je požár uvězní uvnitř.
Dalším scénářem je například evakuace z okna. „Hrajete o čas, to znamená neotevírat dveře a nekoukat se, co se za nimi děje. Je potřeba utěsnit prostory, kudy vniká kouř,“ říká Kislinger o takové situaci. Opatrní by měli být lidé i při otevírání oken. Někdy právě jimi do bytu vnikne kouř nebo průvan urychlí hoření. Může se zdát, že jde o detaily. Právě ty ale často rozhodují o životech.
Životy stojí i skříňky na chodbách
Největší problém, se kterým se hasiči musí potýkat, je podle bývalého ředitele pražských hasičů Romana Hlinovského dostat se na místo požáru. To platí zejména o sídlištích, která například v době svého vzniku nepočítala s takovým množstvím aut, která na nich budou parkovat.
Velkou komplikací pro hasiče jsou ale podle Hlinovského i únikové cesty. „Na chodbách se nachází předměty, které tam nepatří. I lidé, kteří tam žijí celý život, v době, kdy jsou ve stresu a je tam zakouřeno, mají problém se dostat ven. Navíc jednotky, které se dostávají nahoru, zakopávají o různé šatní skříňky,“ vysvětluje Hlinovský nebezpečí.
