Brno - Nejvyšší soud (NS) dnes nevyhověl čtyřiasedmdesátiletému Cyrilu Michalicovi z Hlohovce na Břeclavsku, jenž bojuje o plnou rehabilitaci za úmyslné podpálení družstevního stohu v roce 1950. Tehdy jako sedmnáctiletý antikomunista chtěl útokem na majetek družstva povzbudit rolníky vystrašené násilnou kolektivizací. Soud jej potrestal tříletým vězením za obecné ohrožení. Okresní soud v Břeclavi nedávno sice zrušil trest, ale ponechal v platnosti výrok o vině, jeho verdikt napadený Michalicou nyní potvrdil Nejvyšší soud.
Podle soudkyně Věry Kůrkové si Nejvyšší soud uvědomuje morální a politický rozměr Michalicova činu, avšak zákony neumožnily vynést jiné rozhodnutí. „Známe dobu, kdy k činu došlo, i pohnutky, kterého k tomu odsouzeného vedly. On i jeho rodina byli pronásledováni z náboženských i politických důvodů. Byla tu však formální překážka,“ řekla Kůrková. Michalica si prý nikdy včas nepodal žádost o přezkumné řízení podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu.
Rozsudek břeclavského okresního soudu, který zrušil trest, je podle Kůrkové dostatečně citlivý a splňuje účel zadostiučinění pro nespravedlivě odsouzeného. Michalica však není spokojen. Jeho právník Milan Hulík hodlá podat ústavní stížnost.
Kolem bývalého studenta jezuitského gymnázia na Velehradě Michalici a jeho přátel, povětšinou z lidovecké tělovýchovné jednoty Orel, vznikla na počátku 50. let malá skupina, která chtěla drobnými sabotážemi bojovat proti komunismu. Když se chystala v jihomoravských Tvrdonicích náborová schůze do zemědělského družstva, rozhodli se zapálit stoh. Plán uskutečnili 27. srpna 1950. „Mělo to být morální povzbuzení pro lidi, které tehdy naháněli nátlakem do družstva a byli vystrašení,“ řekl ČTK Michalica.
Zapálení stohu zůstalo posledním útokem skupiny. Odsouzen byl jen Michalica. Soud jeho jednání označil za obecné ohrožení, rozhodl tedy podle paragrafu, na který se polistopadové rehabilitace nevztahovaly automaticky. „Ale je jasné, že proces byl politický, kdyby nebyl, dostal bych trojku z mravů a bylo by to vyřízené,“ uvedl Michalica.
„JZD zbavovalo rolníky majetku, který jejich rodiny držely po staletí. Stoh byl symbolem nenáviděné komunistické moci. Cyril Michalica neměl zbraně, jednal způsobem, který měl jediný možný k dispozici a kterým projevil svůj odpor k režimu,“ uvedl Hulík.
Mladík si na počátku 50. let odseděl skoro celý trest, propuštěn byl jen o několik měsíců dříve, a to kvůli úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda. I poté čelil problémům a perzekucím, pocházel ze zemědělské rodiny, vězněn byl i jeho otec považovaný komunisty za kulaka. O jeho rodině se mluvilo jako o největší brzdě budování socialismu v jihomoravských Kosticích.
Po roce 1989 začal Michalica usilovat o rehabilitaci s tvrzením, že čin měl politický motiv, soudy však nemohly najít jeho spis, bez kterého nejde spor opět otevřít. Objevil se až při stěhování archivů v roce 2005. Okresní soud v Břeclavi poté Michalicův případ prozkoumal a zrušil tříletý trest. Ponechal však v platnosti výrok o vině s vysvětlením, že obecné ohrožení je trestným činem dosud, nicméně postih byl v roce 1950 nepřiměřený. Michalica doufal, že NS jej plně rehabilituje. Tvrdí, že každý měl právo odporovat zločinnému režimu. „Soudci ale vidí jen paragrafy,“ řekl. Nyní spoléhá na Ústavní soud.
