Maskovaní, v utajení, mnohdy i v ohrožení. Inkognito se vydávají do továren, mezi politiky nebo obchodníky se zbraněmi. Odhalují korupci, drogové kartely nebo jako nyní v Polsku nekalé praktiky na jatkách. Získávají klíčová svědectví, která pak často ovlivňují dění v dalších zemích. I tuzemští novináři už díky skryté identitě rozkryli velké kauzy, které otřásly nejen Českem. Které to byly? A kdy může novinář pracovat v utajení? Tématu se věnuje nedělní vydání pořadu Newsroom ČT24.
Novináři inkognito: Hrál jsem si na bezdomovce, říká investigativec Klíma
Zarostlý, špinavý a smradlavý, ruce plné igelitových tašek. Málokdo by poznal jednoho z nejznámějších českých investigativců Josefa Klímu. Předloni jako bezdomovec chodil po Praze a sledoval reakce okolí. Zavítal i do luxusních obchodů v Pařížské ulici.
„Čekal jsem, jak na mě okolí bude reagovat. Chodil jsem i do těch milionářských krámů, kde se prodávají hodinky za miliony. A to mě nepoznali,“ popisuje nynější redaktor Televize Seznam Klíma.
Skrytou kameru dříve s kolegy v pořadu Na vlastní oči použil víckrát. Zkušenosti s ní má například tehdejší Klímův kolega Janek Kroupa. „To byla ta jeho slavná kauza, kdy potají nahrál osobního sekretáře tehdejší premiéra. Šlo o privatizaci Unipetrolu, ve které se tenkrát angažovali i Poláci. Ten sekretář vyřkl památnou větu, že se to může vyřídit, když bude na stole pět v českých. Bylo jasné, že jde o úplatky, ale samozřejmě on se bránil tím, že myslel premiéry. Já jsem nepochopil, jak by se pět českých premiérů mohlo ocitnout na jednom stole,“ vzpomíná Klíma s úsměvem.
Kroupa kromě této kauzy zmapoval pomocí skryté kamery i mezinárodní obchod se zbraněmi. Skrytou kameru Klíma se svými kolegy používal, hlavně když šlo o korupci.
„Úplatek nedokážete jinak, než že ho nahrajete,“ říká Klíma. Obecně se ale podle něj taková metoda vyplatí vždy, když jde o zločin, který se zkrátka jinak než nahrávkou dokázat nedá. „To znamená distribuce drog nebo korupce. To jsou momenty, kdy je novinář přímo oprávněn k tomu, aby něco natáčel inkognito,“ shrnuje.
„Jezdili za mnou novináři z celé Evropy“
Posledních dvacet let Klíma moc v utajení pracovat nemůže. „Už mám ten ksicht propálený,“ glosuje. Přece jen ale výjimečně jako třeba během neobvyklé procházky hlavním městem maskování použije. S jinou kauzou ale, sice bez skryté identity, překročil tuzemské hranice a vzbudil mezinárodní rozruch.
„Byl jsem ten, kdo odhalil, že Romové začínají emigrovat do Kanady, vyvolalo to tenkrát obrovskou reakci, obviňovali mě ze všeho možného, protože to, že jsem to odhalil, spustilo jaksi lavinu dalších emigrací Romů do Kanady a posléze do Anglie,“ vypráví novinář.
„Obviňovali mě z kdečeho. Že jsem nástrojem nějakých extremistických skupin, které tohle chtějí záměrně vyvolat, nebo že jim záměrně dávám špatné informace, že jim to líčím jako ráj,“ vzpomíná Klíma. „To byla taková velká kauza, kdy za mnou jezdili novináři z BBC, z celé Evropy, protože to postupně zaplavovalo další a další státy,“ dodává.
Podobný rozruch teď vzbudila reportáž polského novináře Patryka Szczepaniaka, který se na tři týdny nechal zaměstnat na jatkách. Skrytou kamerou natočil tamní praktiky – porážku nemocných krav. Skandál rezonuje ve všech zemích, kam se infikované maso dováželo.
Před dvěma lety se podobnému tématu věnovala i česká reportérka Saša Uhlová. Se skrytou kamerou se vydala do drůbežárny, kde chtěla zmapovat špatné pracovní podmínky. „Je potřeba při tom strašně dávat pozor, aby člověk nikomu neublížil,“ vyzdvihuje Uhlová.
Jaká další pravidla musí novináři při použití skryté identity dodržovat? Existuje hranice, kam až nesmí zajít? Víc v nedělním Newsroomu.