V nemocniční prádelně, za pokladnou supermarketu, na třidicí lince s odpady nebo u zpracovatele masa. Všechny tyto profese spojuje nízký příjem na úrovni minimální mzdy, který na obživu sotva stačí. Taková zaměstnání si – se skrytou kamerou – zkusila novinářka Saša Uhlová. Dokument Hranice práce vznikl pro cyklus České televize Český žurnál.
Nechtěla „jen“ zachytit, jak se pracuje lidem z nekvalifikovaných nízkopříjmových profesí, chtěla získat osobní zkušenost. Za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky se proto nechávala zaměstnávat v nejhůř placených profesích. V přestrojení a pod jiným jménem tak pracovala poslední půlrok, natáčela skrytou kamerou. Záběry využila ve svém dokumentu režisérka Apolena Rychlíková.
„Je úzus, že se do práce chodí dřív, časté jsou přesčasy, lidé v takové práci tráví strašně moc času. Bývá fyzicky náročná, ale za peníze, z nichž nemůžou zaplatit nájem a uživit rodinu,“ shrnula Saša Uhlová své postřehy. Za 554 odpracovaných hodin si vydělala 50 696 korun hrubého.
Náročnost zvyšuje nedostatek zaměstnanců, třeba práci pro tři pak musí zvládnout jen dva lidé. Na tento problém narazila v podstatě na všech místech, na každém pracovišti se ale tímto způsobený stres odrážel jinak. K nejnáročnějším v tomto smyslu patřila práce v obchodním řetězci.
„Když jsou fronty, tak se tomu všechno podřizuje,“ poznamenává Saša Uhlová. Zároveň ji prý ale tahle profese bavila. „Byla jsem z toho strašně unavená, měsíc jsem neviděla svoje děti, protože jsem tam byla každý den do noci, ale zároveň mi bylo líto to tam opustit, protože na mě byli hodní,“ setkala se prý s dobrým kolektivem.
Šéfová po ní házela maso
Dříve ale kvůli vztahům s kolegy odešla z masokombinátu. „Krabičky byly špatně zvážené a šéfová na pásu, u kterého jsem zrovna byla, je na mě házela a křičela, že jsem debil, že neumím vážit,“ popisuje novinářka příklad chování, s nímž se setkávala.
Jako velký problém také vidí, že lidé chodí často do práce nemocní, třídenní výpadek příjmu si řada z nich nemůže dovolit. K tomu, aby nezůstávali doma, je motivují i zaměstnavatelé – právě kvůli nedostatku pracovních sil. „To není dobře pro ně, pro ostatní ani třeba pro to maso, na které kýchají,“ podotýká Uhlová.
Zvýšit by se měla mzda i zájem lidí
Aby se všechny tyto problémy daly řešit, je podle ní důležitý postupný růst minimální mzdy. Ta se od ledna 2018 zvyšuje o 1200 korun. „Druhá věc je, že i ti lidé pro to musí něco sami udělat. Ne jen nadšeně přijímat, že je někdo vykořisťuje,“ pracovníci by si měli podle novinářky uvědomit, že mají změny i ve svých rukou.
- Výše minimální mzdy je aktuálně stanovená na 11 tisíc korun za měsíc nebo 66 korun za hodinu. Od ledna se podle nedávného rozhodnutí vlády obě částky zvýší. Měsíční výplata o 1200 korun, hodinová o 7 korun a 20 haléřů.
- Nejnižší možný výdělek loni v Česku pobíralo 132 tisíc lidí. Nejčastěji se týká obyvatel Ústeckého a Moravskoslezského kraje. V obou regionech musí s minimální mzdou vyjít 5 procent všech zaměstnanců. Nejlépe jsou na tom naopak pracovníci z Královéhradecka.
- K nejhůře placeným profesím, kde si lidé vydělávají zhruba jedenáct tisíc korun měsíčně, patří podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí oblast ubytování, stravování a pohostinství. Dále se takový příjem týká zaměstnanců bezpečnostních a pracovních agentur, úklidových služeb nebo pracovníků ve službách a prodeje.
