První nakažení koronavirem v Česku onemocněli přesně před rokem, v březnu 2020. Za několik dní přišla uzávěra země. Nedostatkovým zbožím se staly ochranné prostředky, hlavně roušky. Za rok úřady evidují v souhrnu jeden a čtvrt milionu infikovaných. Nemocnice v těchto dnech čelí dosud největšímu náporu pacientů, hlavně těch ve vážném stavu. Redaktorka Tereza Stárková natáčela za uplynulý rok opakovaně se zdravotní sestrou Ninou Sobotkovou. Její příběh je i součástí dokumentu s názvem Rok covidu.
V péči zdravotníků se ocitají čím dál mladší pacienti, nemoc má často velmi rychlý vývoj. „Jeden den přijdou, druhý den jsou zaintubovaní, další den jsou na břiše a prostě už klidně za čtyři dny jsou mrtví. Není to tady legrace a lidé bojují o život a my s nimi,“ přibližuje zdravotní sestra z Fakultní nemocnice Bulovka Nina Sobotková.
Nejdříve se zdravotníci museli naučit pracovat v ochranných oblecích a respirátorech, to byla pro sestry z nově vzniklé covid jednotky loni na jaře asi největší výzva. Na začátku se přitom obávaly, jestli je vůbec budou mít. První zásilka respirátorů dorazila přesně s prvním pacientem. Nejdřív sice měly obavy, ty ale převážil pocit odpovědnosti.
„Já říkám doma synovi, že si připadám jako voják, že si připadám, že nás do toho nahnali, nasadili nějaké obleky a prostě běž. Ale člověk to bere tak, že je to jeho práce, tak to prostě dělá, nikdo jiný není,“ líčila tehdy Sobotková. S přicházejícím létem se oddělení vrátilo do normálu. A už tehdy s trochou nostalgie Nina Sobotková vzpomínala na obrovskou podporu ze strany veřejnosti.
„Lidé byli fajn, a v období, kdy to bylo nejhorší, jsme byli semknutí. Já mám ráda hokej, tak mi to připomínalo hokejové finále, kdy lidi fandí,“ líčila v létě Sobotková. Uplynulé měsíce vnímala jako cennou zkušenost a bez obav vyčkávala, co přijde na podzim. Už pár dní nato se k nim covidoví pacienti vrátili. A po náročném podzimu přišla ještě náročnější zima.
„Nedá se to vůbec s tím březnem srovnat, to byla procházka růžovým sadem, kterou jsme nějak proběhli, je to půl roku a je to dlouhá doba. Těch pacientů je víc a více také umírají,“ hodnotila už v únoru 2021. Právě s tím se s kolegyněmi vyrovnávají nejhůř. Trauma snášejí jen díky tomu, že drží při sobě.
Těžké chvíle se snaží ředit dobrým jídlem a humorem. Největší radost ale mají vždy, když se podaří někomu zachránit život.
Čísla za rok pandemie
Celkem od začátku epidemie laboratoře potvrdily pozitivní test na koronavirus už víc než milionu a dvěma stům čtyřiceti tisícům lidí. Většina se vyléčila a měla mírný průběh nemoci.
Vytrvalému náporu epidemie čelí Česko od podzimu. Tři nejvyšší hodnoty aktuálně infikovaných byly na konci října, začátku ledna a na konci února. Nemoc covid-19 má v těchto dnech skoro 150 tisíc lidí, což je zatím nejvíce.
Den s dosud nejvyšším počtem pozitivních testů byl 6. ledna. To zdravotníci potvrdili 17 766 infikovaných. A dál roste i počet tragických případů. Dosud s covidem-19 zemřelo 20 469 lidí. Před měsícem byl údaj o téměř čtyři tisíce nižší.
První nakažení v Česku
Petr Toncar se po roce vrátil do ústecké nemocnice, tentokrát kvůli očkování. Spolu se Sierrou Sniderovou měli před rokem jako první pozitivní test na koronavirus. Oba se tehdy infikovali v Itálii a oba lékaři hospitalizovali na pražské Bulovce. „Já si jenom pamatuju toho záchranáře ve skafandru, který říkal: Neboj, nic se nestane, jenom tě vezeme do nemocnice do Prahy,“ popisuje první pozitivně testovaný Čech.
Do Prahy ho převáželi za doprovodu policie a svítících majáčků. „Ale to všechno byla jenom taková obrana před tou neznámou, před velikánským strachem. Pořád si říkáte, to není možné, přece když to tady nemá nikdo, tak to nemůžu přece mít já,“ přemýšlel tehdy.
V té době lékaři v pražské Nemocnici Na Bulovce přijali další dva nakažené. Profesora z pražské univerzity a americkou studentku. „Byla jsem opravdu vyděšená, protože tehdy jsem nevěděla, co covid způsobuje. V hlavě mi běželo, že umřu nebo že se stane něco šíleného,“ přibližuje první pozitivní žena v Česku Sierra Sniderová.
I ona se nakazila v Itálii. Přitom právě z ní kvůli obavě z infekce přijela do Česka. Než se situace na jihu Evropy uklidní, chtěla poznat další evropské země. Místo toho skončila na tři týdny v pražské nemocnici.
„Lékaři říkali, že ještě nejsem v pořádku, a tak mně sehnali ubytování pomocí Airbnb. A když jsem začala mít negativní testy, začala jsem chodit na procházky. A myslím, že Praha je jedno z nejkrásnějších měst, která jsem kdy navštívila,“ vzpomíná Američanka.
Do Spojených států odletěla 8. dubna. Jen o pár dní dřív zdravotníci oznámili Toncarovým, že jsou všichni negativní. Od té doby se s nákazou osobně už nesetkali. Současnou situaci považuje Petr Toncar za mnohem vážnější než loni. Přitom ještě před Vánoci věřil, že epidemie ustupuje. Rodině jako dárek koupil zájezd na místo, kde se nakazil. „Situace se vyvrbila tak, že zůstáváme doma. Jako všichni,“ uzavírá Toncar.
