V některých českých městech došlo k několika incidentům skupinového násilí. Manažer prevence kriminality Tomáš Svačina z Městské policie Jablonec nad Nisou v Událostech, komentářích apeloval na veřejnost, aby o potyčkách informovala, zároveň ale zdůrazňuje, že nejde o tak velký problém, jak by se mohlo zdát ze sociálních sítí. Dle psychologa Miloslava Čedíka je skupinové násilí odrazem společnosti a je třeba jít po příčinách.
Násilí mezi dětmi je odrazem společnosti, říká psycholog. Nesmíme to tolerovat, apeluje zástupce strážníků
Události, komentáře: Skupinové násilí mezi dětmi (zdroj: ČT24)
V Jablonci nad Nisou řešili policisté dva případy, do kterých byly zapojeny děti nebo mládež. Podle Svačiny ale není problém tak závažný, jako se může zdát třeba z příspěvků na sociálních sítích, a nedá se mluvit o dětských ganzích. Podle Čedíka je označení skupina přiléhavější než gang.
Veřejnost Svačina prosí, aby nenechávala incidenty bez povšimnutí, pokud jich bude svědky. „Samozřejmě nemluvím o tom, že se do toho budou vměšovat, nejjednodušší je zavolat na tísňovou linku městské nebo státní policie a vyčkat na místě, případně podat svědectví o tom, co se stalo. I ty děti na místě pochopí, že to chování společnost tolerovat nebude,“ nabádá zástupce jablonecké městské policie.
Ta spustila kampaň Nemlčíš, zachráníš. Pokud strážníci dostanou hlášení, dokážou situaci rychle vyřešit, říká Svačina. „Pokud jsou na místě děti, kterým nebylo patnáct let, jsou o všem informováni rodiče, případně jim na místě děti předáme, a jsou o tom informovány orgány, které pak řeší, proč k tomu došlo, například OSPOD,“ vylíčil.
„My jsme už v roce 2021 připravili tým terénních pracovníků, kteří měli kontaktovat tyto děti a pomáhat jim smysluplně trávit čas. Tento program běží, je to ale krátká chvíle na to, abychom zjistili relevantní informace,“ popsal.
Odraz společnosti, říká psycholog
„My bychom se měli zajímat o to, proč se vlastně dítě uchyluje k tomu, že si vytváří nějakou skupinu, něco, co společnost vidí jako riziko. Měli bychom přemýšlet, co se děje v rodinách a co se děje ve školách,“ podotýká psycholog Čedík.
Právě na to, jak pomáhat rodinám, je podle něj se třeba zaměřit. Problém může být také v tom, že se některé děti necítí být součástí kolektivu třeba ve škole. Prostor pro sociální pracovníky přichází až poté, co selžou předchozí metody.
Terénní pracovníky zároveň psycholog považuje za důležité, vedle například nízkoprahových klubů. „Některé děti skutečně jsou ‚zvláštní‘ v tom, že se nedokáží někam zařadit, ale potřebují někam přijít, s někým se setkat, vyslechnout třeba svůj příběh. Nízkoprahové kluby jsou v tomto úžasná věc, která může rozkrývat i různá nebezpečí a rizika, ve kterých se děti ocitají,“ nastiňuje supervizor Linky bezpečí.
„Společnost projevuje agresi a to, že se to odráží v dětském světě, nás jenom děsí, ale je to do jisté míry obraz společnosti,“ zdůrazňuje Čedík.