Praha - V den výročí narození političky Milady Horákové popravené v 50. letech komunisty se dnes v Praze sešli lidé u položení základního kamene pomníku této statečné ženy. Památník by měl stát na Pankráci na náměstí Hrdinů nedaleko věznice, kde mnozí političtí vězni včetně Horákové přišli o život. Ceremoniálu se zúčastnil a na pomník přispěl i komunista a europoslanec Miloslav Ransdorf.
Vznik pomníku iniciuje Česká strana národně socialistická, jejíž předchůdkyně byla Horáková členkou, spolu s Masarykovou demokratickou stranou a Klubem Milady Horákové.
„Může sem přijít kdokoli a je třeba to brát jako výraz demokracie, jako možnost nabídnout druhému člověku přehodnotit jeho postoje a činy i jako odpuštění v křesťanském smyslu,“ řekl ČTK k Ransdorfově participaci na pomníku jediné ženě popravené komunisty předseda národních socialistů Jiří Stanislav.
Ransdorf, který na pomník přispěl 20.000 korun, novinářům řekl, že je podle něj načase přestat si hrát na rozdělení národa. Horáková podle něj byla velká vlastenka a socialistka.
Miloslav Ransdorf si tradičně připomíná i narozeniny Klementa Gottwalda, někdejšího nejvyššího představitele československého státu, který Horákovou poslal na smrt i přes intervence mezinárodního společenství. Před jeho loňským 110. výročím narození v komunistických Haló novinách napsal, že Gottwald má zásluhu o „národní a demokratickou revoluci“.
Iniciátoři pomníku jej avizují jako pomník Milady Horákové a 234 obětí „československého režimu padesátých let“; výslovně komunistický režim neuvádějí.
Autory vysoké žulové skulptury připomínající ruce s rozevřenými dlaněmi a bronzové busty političky jsou sochař Milan Knobloch a architekt Jiří Lasovský. Organizátoři mají zatím přibližně půl milionu korun, další peníze by rádi získali sbírkou. Kromě zmíněného politika přispívají prý soukromí lékaři, 200.000 korun dala Městská část Praha 4.
Kromě zástupců národních socialistů dnes památku a odkaz Milady Horákové připomněl například rabín brněnské židovské obce Moše Koller. Uvedl, že kdyby nebylo podobných lidí, neměli by ti další vzory, jejichž postoji a hodnotami se mohou řídit v krizových situacích. „Doufejme, že se nedostaneme do situace, kdy bychom byli podobně zkoušeni. Ale lidé jako ona jsou potřeba pro pokračování světa, pro lepší svět,“ řekl rabín.
Horáková pracovala v protinacistickém odboji. V roce 1940 byla zatčena a do konce války vězněna. Po válce byla zvolena do parlamentu. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v příštím roce byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou velezradu a špionáž k trestu smrti. Popravena byla 27. června 1950.
