V Česku mohou už dva roky pacienti získat nejmodernější bionické protézy. Ty reagují na impulzy přímo z mozku a dokážou věrně nahradit zdravé ruce nebo nohy. Zájem je především o horní končetiny. Jenže takové protézy jsou velmi drahé, často stojí miliony korun. Konto Bariéry zatím pomohlo 25 pacientům, Všeobecná zdravotní pojišťovna zhruba polovině.
Moderní bionické protézy výrazně ulehčí pacientům život. Ne každý na ně má ale nárok
O bionickou protézu žádala třeba 27letá Jitka Hloušková, která měla v dětství nádor v ruce. S klasickou protézou sice dokáže pracovat i sportovat, nadměrně ale zatěžuje zdravou levou ruku, se kterou začíná mít v poslední době potíže.
„Pomohlo by mi to při vaření, krájení pečiva. Ráda bych se naučila řídit,“ popisuje Jitka výhody moderní protézy. Její typ stojí 1,9 milionu korun.
Pojišťovny ovšem ze zákona hradí bionickou náhradu jen těm pacientům, kteří nemají žádnou ruku. Nebo musí být bez jedné ruky a tu druhou mít funkčně poškozenou, což není Jitčin případ. Proto se obrátila prostřednictvím Konta Bariéry na dárce a lidé už přispěli více než 650 tisíci korunami.
„Na to se nelze dívat, jako to dělá pojišťovna. Má jednu ruku, na druhou jí nepřispějeme, dáme jí invalidní důchod. Už jí 15 let platí důchod, za to by byly dvě bionické protézy,“ kritizuje ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků. „Tuto legislativu ovšem pojišťovny netvoří. Nemají možnost podávat dokonce ani návrhy na její případné úpravy,“ reaguje Iwona Navrátilova z tiskového oddělení VZP.
Mladík má protézy místo obou rukou, teď se dostal na hudební konzervatoř
S moderní bionickou protézou už se naopak sžil Jan Kříž, který v roce 2017 odstartoval řadu podobných sbírek, když přišel o ruce v drtiči na větve. Nakonec dárci přispěli dvěma miliony korun.
Mladík má bionické ruce rok a půl. „Když dám silnější signál, tak může i rotovat, tím se může přizpůsobit kde čemu. Na počítač je taky nastavená, že se může uchytit myš a normálně to ovládat,“ pochvaluje si Jan Kříž.
Obvykle se lidé s takovou protézou sžívají měsíce. Jan to ale zvládl za dva týdny, i když se ovládání v praxi stále učí. Teď si dokonce splnil sen a od září nastupuje na hudební konzervatoř v Praze. „Pozoun si přidržím líp – je stabilnější a nějaké zlepšení díky tomu bylo,“ pochvaluje si.