Po vzniku Československa se řada památek, které upomínaly na Rakousko-Uhersko a na habsburský absolutismus, stala obětí přeměn. Jako skutečné či domnělé symboly národního ponížení padaly v tehdejší protikatolické náladě barokní mariánské sochy i svatí Janové Nepomučtí. Šest dní po vyhlášení republiky, 3. listopadu 1918, šel k zemi Mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí. Přestože s habsburskou monarchií neměl společného nic.
Mariánský sloup připomínal záchranu Prahy před Švédy. Vznik republiky přežil jen o šest dní
Při návratu demonstrantů z tábora lidu na Bílé hoře (výročí bělohorské porážky připadalo na 8. listopad) sloup strhli především žižkovští občané za pomoci tamních hasičů. Jedni údajně tahali za lano, druzí je s holemi v rukou jistili před hněvem místních obyvatel, kteří vyběhli z domů a šli sloup bránit.
Nešlo o spontánní výbuch lidového hněvu, ale o načasovanou akci bohémy kolem Franty Sauera. Sloup byl ostatně označován za „památku bělohorského vítězství“ už v 19. století.
Pomník přitom objednal pro město císař Ferdinand III. na paměť uhájení Prahy před Švédy, ukončení třicetileté války a k oslavě Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné). Byl chápán jako výraz vděčnosti za pomoc a ochranu v nejvyšší nouzi a poděkování Panně Marii, ke které, obrazu Panny Marie Rynecké, se Pražané během obléhání Švédy společně modlili.
Náměstí pod dohledem pozlacené Panny Marie
Dílo Jana Jiřího Bendla bylo vztyčeno v roce 1650 a vysvěceno o dva roky později. Sloup patřil k nejstarším mariánským sloupům v Evropě, starší byly v Římě (1614), Mnichově (1638) a ve Vídni (1647).
Téměř čtrnáctimetrový korintský sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi. V rozích několikastupňového podstavce byly čtyři skupiny andělů zápasících s nečistými silami zla. Výklenek soklu zdobil gotický deskový obraz Panny Marie Rynecké od neznámého malíře ze 14. století. Z úrovně náměstí se k podstavci vstupovalo po třech schodech.
Zajímavostí je, že sloup sloužil jako gnómon – jeho stín se v pravé poledne kryl s takzvaným pražským poledníkem, který je dodnes vyznačený v dlažbě náměstí. Poblíž stávala šibenice, která byla po vztyčení sloupu přemístěna za město.
Boj za návrat
Kopie sochy Panny Marie z Mariánského sloupu
O návrat pomníku usilují od roku 1990 členové Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu (SOMS). Již v roce 1993 zasadili do dlažby nový základní kámen a před patnácti lety představili dokončenou sochu Panny Marie od sochaře Petra Váni. Nyní je již nový sloup dokončen. Skládá se z desítek opracovaných dílů o celkové váze 118 tun. Šestimetrový a 22 tun vážící dřík je z pískovce přivezeného z Indie.
Sokl je z pískovcového bloku darovaného italským městem Vitorchiáno, sanktuárium, tedy místo pro uložení kopie deskového gotického obrazu Panny Marie Rynecké, je z mrákotínské žuly darované majitelem lomu. Ostatní části jsou převážně z božanovského pískovce z Božanova na Náchodsku.
Projekt obnovy sloupu, který si vyžádá asi čtyři až pět milionů korun a je financován především dary, má i řadu odpůrců. Sloup je totiž mnohdy stále chápán jako monument protireformačního katolicismu. Jsou i hlasy proti tomu, aby pomník stál v blízkosti místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů, reprezentantů nekatolického stavovského odboje. Společnosti také stále chybí souhlas pražského magistrátu. Nedávno však získala stavební povolení.