V těchto dnech jsou záchranné stanice přeplněné mladou zvěří. Denně přijmou po celé republice na tři stovky zvířat, z toho většinu tvoří právě mláďata. Podle Českého svazu ochránců přírody je pětina z nich často zachraňována zbytečně. Vytrhnutí z jejich přirozeného prostředí je pak může i zabít.
Lidé stále zachraňují zvířata, která to nepotřebují. Nejdřív zavolejte a poraďte se, nabádají stanice
„Nejvíce k nám lidé nosí ptáčata, výjimkou nejsou ale také zajíčci nebo srnečci,“ říká Petr Stýblo, ředitel Kanceláře Českého svazu ochránců přírody, který záchranné stanice koordinuje. „V této části roku každý den záchranáři přijmou 200 až 300 zvířat, z toho až osmdesát procent tvoří mláďata. V tomto období je totiž mají skoro všechny druhy, jak savci, tak ptáci,“ dodává. Stanice od začátku roku přijaly přes osm tisíc živočichů, z nich bylo necelých dva tisíce mláďat.
Lidé často zachraňují zvířata, která to ale nepotřebují a vytrhou je tak z jejich prostředí. „Lidé mají od přírody zakódováno, že když je někde opuštěné roztomilé mláďátko, že je třeba mu pomoci. Přitom často spíše ublíží,“ říká Stýblo. Zbytečně se také naplňuje kapacita stanic. „Přitom stačí je zvednout telefon a zavolat buď na naši centrálu, nebo na Zvíře v nouzi. Tam člověku poradí, zda zvíře pomoc opravdu potřebuje,“ dodává.
Záhadné umírání malých zajíců
V záchranné stanici Bartošovice v Moravskoslezském kraji přijali letos přes padesát zajíců. Deset donesených mláďat po čase vypustili. „Lidé osamělé zajíce nachází a nechápou, že samice nejsou u nich. Chodí k nim pouze v noci,“ říká vedoucí záchranné stanice Bartošovice Petr Orel. Při snaze malého zajíce „zachránit“ mu lidé spíše ublíží. U zachráněných zajíčků totiž až polovina nepřežije.
„I když jim dáváme jídlo, vypadají v pořádku, vyrůstají a přibírají, ráno už se neprobudí,“ říká Petr Orel. „Začali jsme jim dávat speciální mléko ze zahraničí a situace se zlepšila, ale stejně jim něco chybí. Samice jim dává něco, co my zatím nahradit neumíme,“ dodává vedoucí záchranné stanice Bartošovice.
Dospělé srnce nemůžou do volné přírody vypustit
„Až dvacet procent mláďat do stanic vůbec nepatří,“ upozorňuje Petr Stýblo. Podle něj jsou například srnčata velmi náchylná na stravu a někdy se ani v péči odborníků jejich záchrana nepodaří. „Často sem lidé mylně nosí srnečka s tím, že nehybně ležel opuštený v trávě. Přitom máma je u srnčete jen několik desítek minut denně a jinak ho nechává ležet osamotě. Srneček tak vyčkává na její příchod a je v bezpečí zahalený trávou,“ dodává Stýblo.
Vypustit srnce do přírody ale není úplně jednoduché. „U srnek je větší pravděpodobnost, že v dospělosti přežijí, když je to ale kluk, nemůžeme ho vrátit do volné přírody.“ Podle něj si totiž příliš zvykne na lidi a v pubertě by mohl člověka svými parohy i zabít. „Když vypipláme kluka, tak jde do obory k myslivcům,“ dodává Stýblo.
Potrhaná mláďata od psů a koček
Skutečnou pomoc potřebují mláďata potrhaná například od dravců nebo i domácích zvířat. „Spoustu mláďat přinesou majitelům psi a kočky. Po útoku tak polovina zahyne,“ říká Stýblo. Dodává, že někdy stačí jen mládě olíznout a je odepsané. „Matka z něj pak cítí jiné zvíře a už ho nechce.“
V roce 2022 přijaly stanice Národní sítě záchranných stanic celkem 29 055 živočichů. Z toho bylo 10 701 mláďat. Zhruba čtvrtina mláďat byla odebrána z přírody zbytečně v důsledku nevědomosti lidí, jak se správně zachovat.
Cílem záchranných stanic je pomáhat raněným zvířatům z volné přírody, poskytovat jim pomoc a péči a po uzdravení je začlenit zpět do jejich přirozeného prostředí. Většina jejich financí pochází z darů veřejnosti.
