Oponentům komunistického režimu v Československu před rokem 1989 vydatně pomáhali členové polské Solidarity. Organizovali setkání disidentů na společné hranici a chartistům tajně posílali tiskoviny a zakázanou literaturu. Zahraniční zpravodaj ČT Miroslav Karas natáčel u hraničního sloupku pojmenovaném Anita, u nějž se kurýři scházeli.
Ve výšce zhruba 800 metrů nad mořem se z české strany klenou Rychlebské hory, z polské Zlaté hory. Hustý les zde vytváří ideální místo pro utajované schůzky. Právě proto si oblast zvolili oponenti komunistického režimu k pašování samizdatů.
V nepřehledném terénu se zde před rokem 1989 pohybovalo mnoho běžných turistů, pohraničníci byli daleko. „Jednou za čas jsem tu projel na motorce a v zimě jsem ve sněhu hledal stopy, jestli někdo nepřekročil hranici,“ zavzpomínal bývalý pohraničník Roman Magierlo.
Blízko hranic bydlí Warcislaw Martynowski. Před revolucí přesně věděl, kdy a kudy se pohraničníci pohybují. Kurýrům předával přesné informace. „Vyměnili si batohy a šli zpátky. Muselo to trvat velmi krátce, aby zabránili zajetí,“ popsal.
Anita, známá solidárních kurýrů
Setkání museli kurýři připravit. Vždy se jednalo o sobotní poledne. K určení data a místa používali šifry.
Hraniční sloupek v Černém koutě nesl krycí název Anita. V odposlouchávaných telefonních rozhovorech českých i polských disidentů stačilo zmínit, který den Anita přijede. Zasvěcení odečetli tři dny a věděli, kdy k setkání dojde.
Čtyřicetkrát k Anitě s těžkým batohem na zádech přišel Jan Mroczkowski. „Vždy bylo nutné si dávat pozor a nechodit po cestách a stezkách, ale jen pěšinami a vyhnout se problémům,“ vysvětlil.
Polští kurýři posílali do Československa hlavně tiskoviny pro Chartu 77. „Pašování materiálů, lidí, knížek a letáků přes hranici bylo v Evropě něčím absolutně výjimečným,“ uvedl předseda Česko-polské Solidarity Julian Golak.
Kromě kurýrů se na hranici třikrát tajně setkali i čeští a polští disidenti. Vybrali si nedalekou mýtinu ležící na modré turistické trase. „Protikomunistická mezinárodní skupina připomínající partyzány v lesích velmi dráždila tajné služby nejen v našich zemích,“ poznamenal přímý účastník disidentských setkání Miroslaw Jasinski.
Naposledy se tajná pohraniční schůzka českých a polských disidentů uskutečnila v červnu roku 1989. Příště se již setkali v odlišných rolích - jako politici svobodných a demokratických států.
