Těžbě uhlí musely v minulosti ustoupit desítky obcí. Nejvýznamnější z nich bylo severočeské město Most s desítkami tisíc obyvatel a gotickým centrem. O tom, že město půjde k zemi a místo něj vznikne nové, rozhodla československá vláda usnesením, které vstoupilo v platnost 26. března 1964.
Usnesení československé komunistické vlády začínalo takto: „Vyuhlením mosteckého pilíře a využitím uvolněného prostoru pro výsypku bude výrazně zlepšeno výsypkové hospodářství…“
Ze starého Mostu, majícího více než sedmisetpadesátiletou tradici, se nakonec podařilo zachovat jen přemístěný gotický děkanský kostel a pozůstatky hradu Hněvín. Demolice města skončily až v dubnu 1987.
Historické centrum Mostu by dnes bylo perlou
Destrukce starého města začaly v roce 1965. Asi pětapadesátitisícové sídlo mělo sevřené centrum s mnoha gotickými stavbami. Jádro starého Mostu, jež by se dnes mohlo významem svých historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, bylo během následujících dvaceti let postupně bořeno trhavinou.
V roce 1981 například proběhla demolice budovy divadla z roku 1911, v roce 1972 se poroučel místní pivovar (založen v roce 1470), už koncem 60. let vzal za své i mostecký hřbitov z roku 1853 a v letech 1974–1975 proběhla demolice Oceláren 1. máje, které byly otevřeny v únoru 1914.
Z památek byl zachráněn pouze gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie (vystavěn v letech 1517–1550), který v roce 1975 mamutí inženýrský projekt přesunul po kolejích o 841 metrů. Opětovného vysvěcení se kostel dočkal v roce 1993.
Zničení Mostu vyneslo podle odhadů tři miliardy korun
Prakticky současně se zahájením těžby začalo vznikat nové město včetně centra. Prvním realizovaným projektem byl objekt bývalé KSČ, který vyrostl v letech 1969 až 1971. Následně vznikl obchodní dům, který zahájil prodej v roce 1976.
Podle odhadů se z ekonomického hlediska likvidace starého Mostu vyplatila – státu přinesla téměř tři miliardy korun zisku. Vytěženo bylo 89 275 007 tun kvalitního hnědého uhlí, což bylo zhruba 89 procent zásob, které se v tomto prostoru nacházely. Těžba v pilíři města Most skončila na přelomu let 1990 a 1991.
Město Most nebylo jediné, které muselo ustoupit těžbě uhlí. V poválečných letech zaniklo na severu Čech přes osmdesát obcí.
Sudetský Most musely po válce opustit tisíce lidí
První historické zmínky o osídlení místa, na kterém dnes stojí Most, pocházejí z latinské Kosmovy kroniky české z 10. století, kdy přes zdejší močálovitou krajinu vedla stezka po dřevěných mostech. Odtud také pochází název města.
V 18. století byly v jeho okolí objeveny obrovské zásoby uhlí a v 19. století byla do města přivedena železnice, postaven byl cukrovar, porcelánka, ocelárna, pivovar či městské muzeum; zvyšoval se také počet obyvatel města.
Málokteré české město přitom poznamenalo 20. století tolik jako Most – a nejde jen o nesentimentální asanaci. V letech 1938 až 1945 bylo město coby součást Sudet připojeno k německé říši. Po válce ale byla většina z původních, německy mluvících obyvatel z města vysídlena. Nahradili je nově příchozí: na začátku komunistické éry žilo v Mostě na pětačtyřicet tisíc lidí.
