Příští středu zasedne Senát poprvé v novém složení. Stále však není jasné, kdo stane v jeho čele. V pořadu Události, komentáře se všichni tři kandidáti usilující o post předsedy shodli, že volba je legitimní, i když k dohodě mezi stranami nedošlo. V tajném hlasování tak uspěje ten, kdo si bude schopen vyjednat největší podporu.
Jednání o šéfovi Senátu ke konsenzu nevedla. Jsem kompromis, myslí si Hampl
Uchazeči o post předsedy Senátu v Událostech, komentářích (zdroj: ČT24)
V minulosti bylo zvykem, že post předsedy horní komory obsazovala strana s nejpočetnějším klubem. Jenže ty jsou tentokrát dva – Starostové a nezávislí i občanští demokraté mají frakci čítající 18 členů. A předsedu by chtěli i lidovci, kteří jsou s patnáctičlenným klubem třetí nejsilnější.
Starostové a nezávislí chtějí, aby se předsedou stal Jan Horník. Občanští demokraté nominují Jaroslava Kuberu. Lidovci by rádi prosadili Václava Hampla. Kdo z nich bude senátorům předsedat, se rozhodne ve středeční tajné volbě.
„Z kandidátů mám největší politické zkušenosti,“ míní Kubera. Dodal, že tentokrát kvůli senátorské funkci nekandidoval na pozici primátora Teplic, ač mohl. „Z pozice Senátu se dá proti byrokracii a omezování svobody bojovat účinněji než z pozice města,“ dodal.
„V Senátu jsem dlouhodobě,“ připomněl Horník, že ani on není nováčkem. V horní komoře úřadoval nejprve za ODA, pak jako nezávislý za Evropské demokraty a nyní za STAN. „Myslím si, že je zapotřebí Senát posunout jinam, než doposud je,“ podotkl.
Hampl: Jsem kompromis
„Myslím si, že mohu nabídnout rozsáhlé zkušenosti v mezinárodních kontaktech, mezinárodních vztazích, ale i s řízením velké a významné instituce,“ podotkl bývalý rektor Univerzity Karlovy. „50 tisíc studentů, 13 tisíc zaměstnanců, 8 let jsem to zvládal,“ vypočítal.
Hampl se domnívá, že pakliže nejsou dvě nejsilnější frakce schopny se na postu předsedy dohodnout, dává smysl vybrat jako kompromis nominanta třetího nejsilnějšího klubu. Připomněl, že právě tak se podruhé stal šéfem Senátu Petr Pithart. Tato úvaha však Horníka ani Kuberu nepřesvědčuje.
Vzhledem k tomu, že mezi stranami k dohodě nedošlo, lze očekávat „divoké hlasování“. Předsedou Senátu se tak patrně stane ten kandidát, který bude schopen si zajistit největší podporu u ostatních politických stran. Kandidáti se shodují, že takový postup je v pořádku.
„Každý může navrhnout svého kandidáta,“ uvědomuje si Horník. „Určitě je to v pořádku,“ soudí Kubera, byť ho mrzí, že ke konsenzu nedošlo. „Volit ze tří kandidátů není problém,“ souhlasí i Hampl.