Bílý a červený pruh s modrým klínem se stal po vzniku samostatného Československa symbolem jeho státnosti. České země měly předtím vlajku stejnou jako Polsko, přidání modré bylo přijetím barev slovanských, ale zároveň vkladem Slováků k podobě společné vlajky, přiblížili ve Speciálu ČT24 místopředseda České vexilologické společnosti Aleš Brožek a Ladislav Vrteľ ze slovenského Heraldického registru.
Je věrolomností tehdejších poslanců, že si ČR nechala československou vlajku, říká vexilolog
18 minut
Speciál ČT24 o československé vlajce a vlajkách nástupnických států
Experti mluvili i o tom, že nebýt věrolomnosti českých poslanců, samostatná Česká republika by dnes měla vlajku docela jinou. Přechodem roku 2017 do roku 2018 uplynulo 25 let od chvíle, kdy skončila historie společného státu Čechů a Slováků.
„Vlajka s modrým klínem byla přijata až 30. března 1920 a její přijetí nebylo jednoduché,“ přiblížil k historii trojbarevné zástavy Aleš Brožek. Upřesnil, že už na konci roku 1918 těsně po zrodu samostatného československého státu vznikla komise, která měla vyřešit uspořádání kombinace bílé, červené a modré barvy na společné vlajce.
Původní červenobílá vlajka českých zemí byla totožná s polskou. „Nejlepší řešení bylo tedy doplnit ji modrou, což byla barva slovanská,“ dodává vexilolog. Ještě v roce 1919 se s modrým klínem počítalo pouze pro zkompletování právě slovanské barevné kombinace. Pak se ale hovořilo o tom, že vlajka má být společným symbolem Čechů i Slováků. „A začalo se mluvit i o tom, že klín si můžeme představit jako slovenské trojvrší,“ vysvětluje odborník.
Původně měl modrý klín sahat pouze do třetiny vlajky, výtvarníci ale doporučili jeho dosah až do její poloviny, čímž se podle Brožkových slov docílilo vyváženého vzhledu.
Zleva Aleš Brožek a Ladislav Vrteľ hosty Speciálu ČT24
Ladislav Vrteľ z Heraldického registru slovenského ministerstva vnitra podotkl, že červená, modrá a bílá byla barevná kombinace slovenské vlajky už při vzniku Československa, modrý klín lze tedy jednoznačně považovat za vklad Slováků ke společnému státnímu symbolu.
Podle něj se slovenská vlajka postupně rodila od roku 1848, kdy ji tvořily rovněž bílá s červenou stejně jako u Čechů. „Pod dojmem různých politických událostí, k nimž došlo v Praze, se pak Slováci orientovali spíše na spolupráci s Chorvaty a modrá tam přibyla právě v tomto období,“ vysvětluje Vrteľ, jak se na slovenskou vlajku dostala modrá.
Nebýt „věrolomnosti“ českých poslanců, mělo by Česko jinou vlajku
Češi i Slováci prošli 20. stoletím bok po boku, konec jejich společného státu začali psát v 90. letech Václav Klaus a Vladimír Mečiar. Když se začal připravovat zákon o rozdělení Československa, který byl posléze přijat 19. listopadu 1992, dostala se do zákona také zmínka o tom, že žádný z nástupnických států nebude používat státní symbol Československa.
„Je to do určité míry věrolomnost našich tehdejších poslanců, že i přesto 1. ledna 1993 u nás zavlála vlajka československá a stala se vlajkou České republiky,“ zhodnotil ustavení vlajky ČR Aleš Brožek. Podle jeho slov to Čechům tehdy Slováci velmi zazlívali proto, že měla podle nich společná vlajka zůstat nepoužívána. Brožek vzpomíná, že po vzniku České republiky se objevovaly alternativní nápady, například ten, který by zaměnil stávající modrou barvu klínu za blankytně modrou. Myšlenka se však neujala.
Ladislav Vrteľ vnímá přijetí československé vlajky za vlajku České republiky jako zpochybnění společné historie, když si jedna země symbol československého státu nechala sama pro sebe. „Jsme sice obě země nástupnické, ale jedna z nás je vlastně nástupničtější, protože má státní vlajku společného státu,“ vytýká Ladislav Vrteľ Čechům ponechání si československého symbolu.
