Praha – Výrok poslance Igora Jakubčíka o katolické církvi, který nejen v Poslanecké sněmovně vyvolal bouřlivou reakci, byl podle jeho autora nepřesný. V pořadu Události, komentáře se omluvil za paušalizaci svých slov. Nechtěl prý mluvit o katolické církvi jako celku, ale o vysokých představitelích, kteří v některých státech s diktátorskými režimy spolupracovali. Sociálnědemokratický poslanec včera ve sněmovně uvedl, že katolická církev byla za druhé světové války spojencem nacistického Německa a schvalovala vraždy Židů (více čtěte zde).
Jakubčík nejprve zdůraznil, že je třeba rozlišovat mezi nejnižšími kněžími a vysokými představiteli katolické církve, jichž především se včerejší vystoupení na půdě sněmovny týkalo. „Vím, že spousta řadových členů církve trpěla. Vím, za jakým účelem byl vybudován koncentrační tábor Dachau. Vím, že spousta vlasteneckých kněží za druhé světové války zahynula a velmi si toho vážím. Ale věc, která mě velmi mrzí, je přístup těchto některých představitelů,“ vysvětlil v Událostech, komentářích. „Mohu se omluvit za paušalizaci, ale ne za vysoké představitele (…) Člověk je tvor chybující,“ uzavřel.
Výrok Igora Jakubčíka v Poslanecké sněmovně:
„Katolická církev za druhé světové války netrpěla. Byla jedním z největších spojenců nacistického Německa. Katolická církev schvalovala odsuny a vraždy Židů. Katolická církev pomáhala nacistickým zločincům při jejich odchodu do Jižní Ameriky. To jsou historická fakta.“
Jeden z údajů, jímž své tvrzení dokládá, je například 58 tisíc Židů deportovaných ze Slovenska do koncentračních táborů. „Tam se ale nejedná jen o Slovensko, ale například i Chorvatsko či Španělsko. V tom vidím problém (…) Konkrétně chorvatský arcibiskup Aloysius Stepinac, koncentrační tábor Jasenovac. Nebo v roce 1940 vydali němečtí biskupové Pastýřský list, který obsahoval slavnostní slib loajality kancléři Hitlerovi,“ připomněl Jakubčík. Katolická církev se podle něj zároveň podílela i na útěku nacistických pohlavárů do Jižní Ameriky.
Je to radikální a neopodstatněné tvrzení, shodují se historici
Jeho projev vyvolal bouřlivé reakce ostatních poslanců, někteří i hlasitě bouchali do stolů. Jeho vyjádření pokládá premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) za „nešťastné, nespravedlivé a celkově historicky a věcně pochybné“. Také historici považují Jakubčíkův výrok za přehnaně silný. „Myslím, že to je velmi radikální tvrzení, které podle mého názoru není podepřeno žádnými historickými fakty,“ podotkl historik Jiří Plachý v Událostech, komentářích. Právě v případě Slovenska se totiž proti deportacím Židů postavili představitelé Vatikánu. „Diplomatické vztahy mezi představiteli Slovenska a Vatikánu byly celou válku na velmi nízké úrovni,“ připomenul.
V Chorvatsku je sice možné najít některé církevní představitele, kteří s ustašovským režimem spolupracovali, nicméně zřízení koncentračního tábora v Jasenovaci nebyly činy katolické církve, ale činy ustašovského státu, poznamenal Plachý. Je třeba podle něj zdůraznit, že Vatikán před skončením války poskytl pomoc a azyl včetně území svého výsostného státu tisícům pronásledovaných Židů i spojeneckým vojákům.
S tím souhlasí i historik Jaroslav Šebek „Především po roce 1943, kdy došlo k obsazení Itálie německou armádou,“ uvedl. Podle židovského historika Pinchase Lapideho tehdy Vatikán pomohl více než 700 000 Židů. „Názory o tom, že církev nějak kolaborovala s nacisty při vyhlazování Židů, jsou naprosto neopodstatněné,“ dodal Šebek. Jedinou temnou skvrnou na dějinách církve v době války byla podle Šebka věc, která se odehrála v Itálii v letech 1944 a 45. Šlo o pomoc nacistickým válečným zločincům, která se realizovala prostřednictvím sítě, v jejímž čele stál rakouský biskup Alois Hudal žijící dlouhodobě v Římě.
V koncentračním táboře skončili i pozdější kardinálové Beran a Trochta
Pokud jde o českou katolickou církev na území protektorátu domnívá se biskup Václav Malý, že ta vyšla z druhé světové války s čistým štítem. V této souvislosti zmínil například pozdější kardinály Josefa Berana a Štěpána Trochtu. Trochta za války pro pomoc odbojářům a Židům prošel Terezínem a koncentračními tábory Mauthausen a Dachau. Beran byl za heydrichiády jako rektor pražského arcibiskupského semináře zatčen, prošel pankráckou věznicí, Terezínem i koncentračním táborem v Dachau.
Kontroverzní je i postava papeže Pia XII., kterému bylo vytýkáno, že k nacistickým zločinům nezaujal jasné stanovisko. „Jeho zastánci poukazují na to, že se snažil dávat najevo své postoje prostřednictvím tajné diplomacie. Na podzim roku 1943 se tak například otevřely kláštery pro židovské uprchlíky. Je to ale výrazně sporná postava v dějinách moderního papežství,“ dodal Šebek. Podle Malého je třeba vnímat chování papeže v dobovém kontextu: „Silná slova veřejně vyslovená ještě nemusí mít ten správný účinek. Pius XII. se bál, že by tím jenom zhoršil situaci lidí, kteří pomáhali.“
Dobový postoj Vatikánu k holocaustu je stále jednou z kontroverzních epizod katolických dějin. Papež František proto začátkem roku oznámil, že chce dát k dispozici vatikánské archivy právě z této doby, aby se směs faktů, dohadů a mýtů veřejnosti ozřejmila. Pro veřejnost by se mohly otevřít ještě letos nebo příští rok.
