První opeřené migranty pozorovali v posledních dnech ornitologové. Dorazili nejen špačci nebo skřivani, kteří vždy přilétají jako první, ale i čápi a první vlaštovka. Řada tažných ptáků neboli migrantů se vrací vždy na totéž místo, ale podle ornitologa Jaroslava Cepáka se přesto jejich návyky mění. Například čápi, kteří dříve létali do Afriky, nově zimují již ve Španělsku.
Zatímco havrani – symbol zimy – začátkem března odlétají v hejnech směrem do Ruska či na Ukrajinu, do Česka přilétají první vlaštovky.
Obvykle je ornitologové vyhlížejí až v dubnu, ale vysoké teploty posledních dnů již tyto opeřence přilákaly. Podle Jaroslava Cepáka z kroužkovací stanice Národního muzea to zase tak neobvyklé není. „První vlaštovky se běžně objevují kolem 20. března,“ upozornil. Vzhledem k tomu, že meteorologové ještě očekávají výrazné ochlazení, poznamenal, že „jedna vlaštovka jaro nedělá“.
Sníh může zabíjet
Vlaštovky se ostatně při svých cestách mezi Afrikou a Evropou neřídí tím, jaké je zrovna v Česku potažmo střední Evropě počasí. Tím se řídí ptáci, kteří zimují nedaleko – v jižní nebo západní Evropě. Ti jsou také schopni reagovat na bezprostřední vývoj počasí, což se ostatně ukázalo v minulých týdnech, kdy silně mrzlo.
„Mrazy přišly v období, kdy začali první ptáci přilétat. Už se objevili čejky a špačci, a potom týden nebo deset dnů pozorování nebyla. Tyto druhy jsou schopné, pokud přijdou mrazy, vrátit se o sto, dvě stě kilometrů na jih a využít teplejšího klimatu,“ přiblížil Jaroslav Cepák.
Dálkoví migranti, kteří dorážejí z Afriky, se naproti tomu řídí geneticky a cestují vždy zhruba ve stejnou dobu. To se jim ovšem může někdy vymstít. Podle Cepáka je nejhůře tehdy, když napadne ještě na jaře sníh. „Sněhová pokrývka je problém, pokud přijde například na začátku dubna, kdy táhnou drozdi nebo červenky. Například v roce 2013 přišla na Velikonoce vysoká sněhová pokrývka a znamenalo to smrt stovek, možná tisíců drozdů na našem území,“ vzpomněl ornitolog.
Při svých cestách, které jsou dlouhé i tisíce kilometrů – rekordmanem je rákosník zpěvný, který létá osm tisíc kilometrů z nejjižnějších částí Afriky – využívají stěhovaví ptáci několik mechanismů, díky kterým přilétají vždy na ten správný komín nebo do správné stáje.
„Na škále kontinentů se řídí magnetoreceptory, jsou schopni orientovat se podle polohy slunce nebo hvězd (…). A potom podle topografických bodů – řek, kopců – dokážou doletět až do svého konkrétního hnízda ve vesnici,“ uvedl Jaroslav Cepák.
Španělsko místo Afriky a dřívější přílety
Přesto se migrační chování ptáků mění. Například čápi ze západních Čech, kteří dříve létali přes Gibraltar do Afriky, si v poslední době zkrátili cestu o několik tisíc kilometrů. „Už nelétají do Afriky, ale využívají k zimování skládky odpadu ve Španělsku,“ poukázal ornitolog.
Zatímco tato změna je podle něj podmíněna spíše potravně než počasím, míní, že se změny klimatu na chování ptáků projevují. Patrné je to ovšem spíše než na jejich trasách na načasování cest. Během posledních 40 až 50 let se posunuly přílety některých druhů až o týden vpřed. „Může se to zdát málo, ale když si uvědomíme, že se hnízdění řídí ortodoxně, tak takový posun za tak krátkou dobu vypovídá, že se něco v přírodě mění,“ poznamenal.
Ptáci, kteří přilétají, se většinou v Česku zdrží do podzimu. Čápi či vlaštovky opouštějí střední Evropu již na přelomu srpna a září, jiřičky o měsíc později a ptáci, kteří migrují jen po Evropě, ještě později.
Určitým extrémem pak je již zmíněný rákosník zpěvný. Po rekordně dlouhé cestě z jižní Afriky dosedá do svých evropských hnízd v červnu a odlétá zpět v červenci. Na cestu se pak připravuje intenzivním sběrem potravy. Před odletem přibere až o třetinu, čímž získá dost energie na to, aby doletěl až za Saharu, teprve pak musí znovu „tankovat“.
