Praha - Církev v posledních dnech řeší spory ohledně výroků biskupa Richarda Williamsona, v nichž popíral vraždění Židů v plynových komorách za druhé světové války. Vatikán uvalil na Williamsona před 20 lety exkomunikaci, protože přijal povýšení na biskupa z rukou odpadlíka, francouzského krajně konzervativního preláta Marcela Lefebvra. Williamson shodou náhod odmítl plný rozsah holokaustu pouhý den předtím, než Vatikán oficiálně zveřejnil, že ho přijímá zpět do svých řad. Prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík a děkan Katolické teologické fakulty UK Ludvík Armbruster hledali odpovědi na budoucnost církve v pořadu ČT24 Milenium.
Ludvík Armbruster se domnívá, že v České republice je celá kauza braná spíše jako podívaná, než vlastní problém: „Nikdo neznal jméno Wiliamson, dokud se takto nezmedializovalo. Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by pochyboval o holocaustu.“ V souvislosti s kauzou se nyní mnohem častěji hovoří i o extrémně konzervativní straně církve a na papeže Benedikta XVI. je kladen velký nárok, aby pnutí v církvi zvládl. Jinak podle Tomáše Halíka hrozí risk, že může být zdiskreditována konzervativní poloha katolické církve, kterou papež reprezentuje.
Halík se domnívá, že budou vždy určité skupiny, které se v církvi dostanou do opozice. Jejího rozštěpení se ale nebojí: „Vždy to také záleží na osobnosti papeže. Nemyslím si ale, že dnes stojíme před významným schizmatem.“ Snahou pozvat zpět do církve Williamsona a další tři exkomunikované biskupy chtěl podle Armbrustera papež podpořit právě jednotu církve. „To, že z nich byla sňata exkomunikace, znamená, že mohou chodit opět ke zpovědi a ke svatému přijímání. Žádnou jinou pozici ale dnes nemají, akt se nemá přeceňovat,“ dodal Halík.
Katolická církev je zastoupena ve všem zemích světa a je největším názorově jednotným celkem na této planetě. Po dosud posledním vatikánském koncilu, který zasedal v letech 1962-1965, přišli více ke slovu lokální církve jiných kontinentů. Evropa se tak podle Halíka pomalu stává kontinentem minulosti: „Církev se daleko více rozvíjí v Asii nebo v Africe.“ Podle některých odborníků proto čekají církev do budoucnosti tři možné scénáře.
S ultrakonzervativním křídlem sympatizuje asi 10 procent lidí
Podle prvního se církev navrátí do stavu z 19. století. „To by znamenalo, že by se stala jakousi marginální sektou, která nemá žádnou šedou zónu, ale pouze tvrdé jádro, které je nekompromisní,“ řekl v ČT Halík. Podle druhého scénáře by církev mohla vsadit na nová hnutí, která už nedémonizují svět okolo a chtějí mu nabídnout alternativu. Pokud chce ale církev hrát dál globální úlohu, je podle Halíka nejlepší třetí scénář: „Uvědomění si, že vnitřní pluralita není nic negativního, ale naopak ohromná šance. Znamená to ale velký nárok na církevní vedení, které se nesmí snažit církev unifikovat. Musí se snažit spíše o komunikaci mezi různými směry.“
S ultrakonzervativním církevním křídlem sympatizuje asi 10 procent lidí. V souvislosti s finanční krizí bude podle Halíka mnoho lidí hledat jistotu a žádat fundamentalistický směr náboženství: „Církev musí umět na takové změny pružně reagovat. U některých jejich představitelů se to ale neděje.“
