Česko a další země, které nedodržují kvóty na přerozdělování uprchlíků, si tento týden znovu několikrát vyslechly kritiku od unijních institucí i ostatních států. Ministr vnitra Milan Chovanec proto poslal dopis eurokomisaři pro migraci – v něm popisuje, co jiného Česko v řešení migrační krize dělá.
„Česká republika je jeden z premiantů v pomáhání jiným způsobem. Několik set našich policistů bylo v misích, poslali jsme významné finanční prostředky. Říkali jsme, abychom řešili migrační krizi v zahraničí, v Africe,“ uvedl ministr Milan Chovanec (ČSSD).
Navzdory tomu hrozí Česku a dalším, které povinné přerozdělování běženců odmítají, žaloba. Opakovaně před ní varoval komisař pro migraci, naposledy ve středu. V týž den Slovensko a Maďarsko neuspěly u unijního soudu, kde kvóty napadly.
„Zvážíme přijetí posledního kroku v řízení pro nesplnění povinností a pošleme Polsko, Maďarsko a Českou republiku k Soudnímu dvoru EU,“ upozornil eurokomisař pro migraci Dimitris Avramopulos.
Ministr vnitra kritiku odmítá a odeslal do Bruselu další dopis. V něm popisuje, co všechno česká strana dělá. Česko od roku 2015 vyslalo na takzvané hotspoty 68 expertů, kteří pomáhají s registrací uprchlíků. Přes tisíc policistů bránilo hranice v Maďarsku, Srbsku, Slovinsku nebo na dalších místech. Do Jordánska, Turecka nebo Libanonu vyplatila česká vláda 640 milionů korun.
„Jsme jedna z nejaktivnějších zemí. Pokud říká pan komisař Avramopulos ‚A‘, že mu vadí, že neplníme povinné kvóty, bylo by poctivé, kdyby řekl i to ‚B‘ – Češi, děkuji vám za to, že děláte za á, za bé za cé, za dé, za é, za ef. Pokud to nedělá, tak já v tom vidím jenom šikanu,“ řekl Chovanec.
Tím kritika české strany nekončí. Ve čtvrtek italský premiér Paolo Gentiloni na jednání s Bohuslavem Sobotkou v Praze zopakoval, že zákony a nařízení platí pro všechny. Německý ministr spravedlnosti Heiko Maas zase pohrozil, že porušení verdiktu Soudního dvora a odmítání kvót by mělo mít finanční následky.
Komisi zajímají jen kvóty, zlobí se politici
I další politici většinou říkají, že Evropská komise slyší jen to, co chce. A stejně jako v minulosti ji i teď zajímají jen kvóty.
„Signál je dostatečně silný, ale Brusel je tak slepý a není schopen vnímat realitu v Evropě, že to nechce uznat,“ míní předseda KSČM Vojtěch Filip.
„Priorita této vlády je pomáhat v rámci Evropské unie v potírání migrační krize, to je v pořádku. Na druhou stranu si musím postěžovat, že ti policisté nám pak chybí v rámci veřejného pořádku,“ uvádí bezpečnostní expertka ODS Jana Černochová.
„Jejich pohled je zkreslený, Česká republika je v některých parametrech i na úrovni Německa, co se týká finanční podpory ochrany hranic a podpory států, které jsou zasaženy migrační krizí,“ dodává vicepremiér a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
Česká strana má podle politiků i nadále trvat na odmítnutí povinných kvót. „Měli bychom jako členové respektovat to, k čemu nás Unie zavazuje. Na druhou stranu já se nemůžu postavit za to, že bychom měli dělat něco, s čím hluboce nesouhlasíme,“ vysvětluje ministr obrany Martin Stropnický (ANO).
Kvóty, na základě kterých měla být část migrantů z Itálie a Řecka přesídlena, přijali ministři vnitra EU v roce 2015 navzdory odporu Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Kvůli neochotě naplňovat kvóty zahájila Evropská komise s Českem, Polskem a Maďarskem řízení pro porušení unijního práva.
Stupeň rizika zůstává nejnižší
Resort vnitra se teď ve vztahu k zahraničí zabývá také teroristickými útoky a jejich důsledky. I po srpnovém atentátu v Barceloně se 16 oběťmi ponechává bezpečnostní rizika na prvním stupni, tedy stavu bdělosti. Ten se měnit zatím nebude.
„To, co se občas děje ve Španělsku, Německu, Belgii a v dalších zemích, tak stav bdělosti je minimum, který bychom měli udržet. Česká policie si na to zvykla a je lépe být připraveni a nic se nestalo, než abychom potom říkali – je velká škoda, že jsme od toho stupně ustoupili,“ říká ministr vnitra Chovanec.
První stupeň ohrožení platí v Česku už od útoků v Bruselu v březnu 2016, tedy rok a půl. Znamená to například, že policisté denně hlídkují na místech s vysokou koncentrací lidí – na náměstích, letištích nebo v nákupních centrech. Ročně to stojí zhruba 100 milionů korun.
Kromě bdělosti je možné vyhlásit ještě další dva stupně ohrožení. Při druhém hrozí zemi blíže neurčené riziko. Úřady v takové situaci mohou rušit kulturní nebo sportovní akce, případně omezit pohyb lidí třeba v metru. Nejvážnější je třetí stupeň – znamená bezprostřední nebezpečí a stát při něm může povolat i armádu.
