Syn manželů Šiplových skončil po tonutí v kómatu. Nebyly mu ani dva roky. Po terapiích a použití pupečníkové krve se jeho stav začal zlepšovat. Nyní už si tříletý Jan opět hraje s rodinou. Podle lékařů jde o první případ v Česku, kdy byla tato experimentální léčba využita u poranění mozku. Přesnou příčinu zlepšení ale zatím nechtějí hodnotit.
Chlapec byl v kómatu, teď už si zase hraje. Lékaři v ČR prvně použili pupečníkovou krev při léčbě mozku
3 minuty
Události: Čeští lékaři použili pupečníkovou krev při poškození mozku
Zhruba před rokem se život manželů Šiplových změnil. Janova matka Kamila tehdy na výletě požádala známé, aby jí syna chvíli pohlídali. „Pak mě jedna zavolala a to jsem věděla, že je zle. Tak jsem běžela k biotopu a ona mi ho už podala celého modrého. Já jsem ho okamžitě položila na zem a začala resuscitovat,“ popsala.
Oživování trvalo šestadvacet minut. Jan byl dva měsíce v kómatu. „Žádná varianta není horší, než když je dítě v kómatu a v bolestech. S vidinou toho, že není žádná léčba,“ řekla Kamila Šiplová.
Nakonec se s lékaři dohodli na transfúzi pupečníkové krve. „Měli jsme i vyjádření odborné společnosti. O této možnosti lékaři vědí. Nicméně podání pupečníkové krve je na úrovni experimentální léčby,“ vysvětlil primář Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice Brno Petr Dominik.
Po měsíci se Jan probral, zlepšoval se a mohl domů. „Zhruba za měsíc jsme pozorovali, že se začal uvolňovat, že začal na pár sekund fixovat oči. Velký pokrok udělal poté, co se dostal do domácího prostředí,“ popsal otec Vlastimil Šipl. I nadále jsou pro Jana ale klíčové pravidelné rehabilitace a další terapie.
Jak výrazně léčba pomohla, ale podle lékaře Fakultní nemocnice v Motole a zakladatele nadačního fondu Pupendo Pavla Bočka nelze přesně určit. „Není objektivní důkaz, do jaké míry se pupečníková krev podílela na tom enormním zlepšení. Rodiče změny uváděli přesně v časovém období, kdy ty kmenové buňky mohou začít pracovat,“ uvedl. Použití pupečníkové krve u této diagnózy nicméně označil za přelomové.
Podle Kamily Šiplové jsou pokroky znatelné. „Víme, že všemu rozumí, ukazuje si. Má projevy normálního dítěte,“ popsala. Také podle Dominika se chlapec těší postupnému neurologickému zlepšování. „Z čehož samozřejmě všichni máme velkou radost,“ podotkl.
To přináší naději, že by Jan mohl chodit i mluvit. Na konci roku proto podstoupí laserovou terapii v USA. Léčbu ale pojišťovny nehradí, a tak pomáhají dárci. A rodina se snaží zkušenosti předávat ostatním.
