Až osm tisíc pacientů s revmatoidní artritidou může od začátku února dosáhnout na účinnou biologickou léčbu. Ta je nyní dostupná i pro ty, kteří spadají do kategorie střední závažnosti. Metoda sice většinou nedokáže nemoc zcela vyléčit, umí však zastavit její postup.
Biologická léčba revmatu se vyplatí. Dosáhne na ni víc pacientů
Biologická léčba revmatoidní artritidy je nákladná, a proto byla dosud určena jen pro těžce nemocné s vysokou aktivitou nemoci. Podařilo se však prokázat, že společnosti se vyplatí takové nemocné léčit, protože častěji pracují a nemusí tolik čerpat zdravotní péči.
Ekonomická výhodnost léčby se zatím podařila prokázat u jednoho léku, ale podle předsedy České revmatologické společnosti Jiřího Vencovského není důvod předpokládat, že se to nepodaří pro další. „Podle mého soudu se ta indikace rozšíří,“ předpovídá.
Prvním důvodem pro rozšíření léčby je klesající cena léků, kterým vypršela patentová ochrana, a mohou tak vznikat jejich levnější varianty. Druhým je celková změna pohledu na chorobu. Už se tolik nemluví o tom, jak aktivní má nemoc být, aby pacient na léčbu dosáhl, ale jak zastavit její postup. „Víme, že pokud budou v nízké klinické aktivitě nebo remisi, že to onemocnění nebude postupovat, nebude docházet k poškození kloubů nebo šlach, které je nevratné,“ popisuje Vencovský.
Léky nemusí být nevinné
Biologická léčba je cílená na poznaný mechanismus onemocnění. Je účinnější než konvenční léčba a může fungovat i tam, kde konvenční nestačí. „V naprosté většině případů zpomalí nebo i zastaví vývoj té nemoci,“ vysvětluje revmatolog. Upozorňuje však, že jen v minimálním počtu případů dokáže nemoc zcela vyléčit.
Léčbu je třeba pečlivě sledovat. „Ty léky nemusí být úplně nevinné, protože zasahují hluboce do imunitního systému,“ upozorňuje Vencovský. Proto se léčba soustředila do několika center, která musí splňovat technické či personální předpoklady. Je jich však čím dál víc.
Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění, které vzniká z důvodů abnormální funkce imunitního systému. Může postihovat kromě kloubů i plíce, srdce nebo další orgány. Lékaři přesně nevědí, co je jejím spouštěcím mechanismem. Existuje dědičná náchylnost, u části nemocných může mít vliv na rozvinutí nebo i vznik choroby kouření. Příčin je však zřejmě víc.