Eva Spekthorstová pochází z česko-holandské rodiny. Doma hovořili převážně česky a německy, ona sama se ale postupně učila další a další jazyky. Nyní jich ovládá sedmnáct včetně turečtiny, korejštiny, řečtiny, norštiny, japonštiny nebo čínštiny. V nejbližší době se chce navíc pustit do arabštiny. Hlavní pohnutka? Domluvit se s lidmi jejich rodnou řečí. Spekthorstová byla hostem Událostí, komentářů.
Mladá studentka rozhodně nepatří mezi ty, kteří by si vystačili se znalostmi angličtiny. Naopak své „jazykové portfolio“ neustále rozšiřuje, aby se mohla s lidmi po celém světě domluvit jejich rodnou řečí. „Když s někým mluvím jeho mateřským jazykem, jde to přímo do srdce. Zbožňuji, když vidím jejich reakce, když začnu mluvit jejich jazykem.“
Jako první se ze skupiny těch „méně tradičních“ jazyků naučila korejštinu. „Zaujalo mě, že korejština je ohledně fonetiky samostatná. Není ničemu podobná, ani japonštině, ani čínštině.“ Zvládnout nástrahy korejského jazyka nakonec Evě Spekthorstové trvalo rok.
A od korejštiny byl jen malý krok – překvapivě – k turečtině. „Tu bych bez korejské gramatiky nepochopila. Zní to divně, ale korejská gramatika je úplně stejná jako ta turecká.“
Bez učebnice
A jak se dá naučit sedmnáct jazyků? Překvapivě i bez učebnice. Ty totiž podle Evy Spekthorstové obsahují i slovíčka, která nejsou v praxi příliš používaná a při učení jen zdržují.
„První týden, když se začnu jazyk učit, poslouchám jenom filmy nebo hudbu, abych si naposlouchala fonetiku. To je nejdůležitější složka jazyka. Pak se kouknu na 250 nejdůležitějších slovíček a sto nejdůležitějších sloves. Postupně začnu mluvit a je mi jedno, jestli dělám chyby, protože ty postupem času mizí.“
Právě kvůli strachu z chybování se mnoho lidí ostýchá v cizím jazyce začít mluvit a v učení pak pokročí jen stěží. „Aby někdo mluvil jazykem, musí dělat chyby. Protože dokud je neudělá, neuvědomí si, že to říká špatně. Prostě se musí dostat ze své komfortní zóny,“ radí Spekthorstová a zároveň se smíchem přiznává, že ona dělala v korejštině ze začátku „trapné chyby“.
Každý den všechny jazyky procvičit
Aby si znalosti udržela, snaží se každý den alespoň patnáct minut každý jazyk procvičovat. „Chci se s někým bavit, psát si, volat. Pokouším se nezapomenout i tím, že poslouchám hudbu na YouTube a dívám se na filmy.“
Další položkou na seznamu řečí, kterými chce tato mladá hyperpolyglotka vládnout, je arabština. Před tou má ale velký respekt. Svou bohatou znalost jazyků chce jednou zúročit při studiu archeologie. „Hlavně chci zkoumat dialekty a staré jazyky, například etruštinu,“ plánuje.
