Vladimír Beneš nejstarší patří k zakladatelům neurochirurgie v Československu, byl součástí týmu Zdeňka Kunce, celosvětového průkopníka oboru, a sám operoval i v 88 letech. Teď oslavil sté narozeniny. V jeho stopách se vydal i jeho vnuk a syn, který byl hostem pořadu Události, komentáře.
Bez drahých přístrojů záleželo hlavně na kreativitě lékařů, líčí neurochirurg Vladimír Beneš
9 minut
Neurochirurg Vladimír Beneš v pořadu Události, komentáře
„Byli jsme proti současné době primitivové. Nedívali jsme se na to, jaký bude výsledek, jaká bude morbidita po operaci, my jsme zkrátka chtěli zachránit za každou cenu život, i když někdy ten život pak nestál za moc, protože následky byly těžké,“ řekl Vladimír Beneš nejstarší v roce 2017 v Hyde Parku Civilizace.
Obor se v Československu začal rozvíjet až po druhé světové válce a Vladimír Beneš byl u toho. „Táta je taková studnice,“ řekl jeho syn. „Je v tomto nádhernou ukázkou toho, jak se obor postupně rozvíjel a čeho jsme schopni dnes.“
I když je podle něj rozdíl v tehdejší a současné chirurgické léčbě dramatický, lékaři v mnoha aspektech fungování mozku stále tápou. Zásadním zlomem v rozvoji neurochirurgie bylo využívání nových metod jako CT, počítačová tomografie a magnetická rezonance, které lékařům pomohly nahlédnout dovnitř mozku i bez zákroku. „K diagnóze vedl až neurologický deficit, porucha, ochrnutí nebo něco takového. Dneska ne, dnes k nám valná většina našich nemocných přichází, aniž by jim ještě něco bylo,“ popsal neurochirurg.
Československo zpoza železné opony drželo poměrně dlouhou dobu krok i se Západem, který ale získal náskok s využitím drahých technik v 60. letech. „Začali jsme pochopitelně jako všechno tady stagnovat a ztrácet jakýkoliv drive,“ řekl Beneš prostřední. Rozvoj oboru tak závisel zejména na kreativních lékařích.
Operace při vědomí pacienta už nejsou na denním pořádku
Během let se změnil také způsob operace. Dříve bylo běžné operovat pacienta při jeho vědomí, v současnosti se tato technika využívá jen výjimečně. „Je to jenom v té chvíli, kdy operujeme v oblastech, kde jsou funkce, které nedokážeme monitorovat jinak. To je třeba řeč,“ popsal Beneš. Lékaři však při zákroku musí být velmi opatrní, jediným špatným pohybem mohou pacienta například připravit o naučenou řeč, která v mozku zabírá mnohem méně místa než mateřský jazyk, a je proto snazší tuto schopnost poškodit.
Při operaci při vědomí může ale lékař s pacientem komunikovat. „Máme na to psycholožku, která člověka napřed vyšetří, popovídá si s ním, zjistí, jaké má zájmy, co ho baví. Pak si povídá v rámci jeho preferencí a zájmů,“ popsal Beneš. Stimulovat mozek během operace lze ale i jinak. „Kamarád ve Španělsku takhle operoval kytaristu, který při operaci brnkal,“ uzavřel neurolog.
