Mezi lidmi bez domova je mnoho těch, kteří mají závažný zdravotní handicap. Někteří jsou odkázáni na invalidní vozík. Najít pro ně ubytování je těžké. Klasické ubytovny a azylové domy je většinou ubytovat nedokážou – nejsou bezbariérové a nemají potřebný personál. Existují sice specializované ubytovny, ale těch je málo. A tak musí vozíčkáři bez domova často nocovat v mrazivých dnech na ulici. Pro 168 hodin s nimi natáčela Darina Vlková.
Zima letos přišla poměrně pozdě, ale přesto dřív než 1. prosince, kdy pražský magistrát otevřel zimní ubytovny pro lidi bez domova. Potom se podařilo najít zázemí v teple i pro lidi, kteří nejsou pohybliví, často jsou na invalidním vozíku a nedokážou překonat třeba schody. Podle metodika charitativního spolku Naděje Jakuba Dutky má vážné handicapy, které znemožňují jejich umístění v rámci obvyklých sociálních služeb, 36 procent lidí bez domova.
Že je takřka nemožné najít pro vozíčkáře bez domova teplý nocleh, si koncem listopadu, kdy se již ochladilo a nasněžilo, vyzkoušel bezdomovec Vasil, který kvůli omrzlinám přišel o nohy, a obyvatel pražského Proseka Tomáš Dejmek, jenž se mu snažil pomoci. Měsíc obcházel ubytovny v okolí, ale jeho úsilí bylo marné. „Je to bariérové nebo pořadník na tři měsíce,“ shrnul výsledky. Vasila nakonec bral na noc domů, dokud se neotevřely zimní ubytovny.
Vasil i mnoho dalších bezdomovců s handicapem se nyní před zimou ukryje. Ale jen do 31. března. Tehdy se zimní ubytovny zase zavřou.
