Už jednou jsem tu psal o sexuální výchově na školách. Tehdy o křesťanském pojetí této výchovy, jež pohoršilo redaktorku Lidových novin do té míry, že napsala článek s příznačným titulkem „Sexuální výchova jak v době temna“. Důvod? Lektoři zdůrazňovali zdrženlivost a málo propagovali kondomy. Tentokrát je možné se podívat na druhý pól snah o sexuální osvětu na školách, a to na příručku „Sexuální výchova – vybraná témata“, vydanou zastánci „tvrdé linie“ pohlavní edukace a začerstva distribuovanou ministerstvem školství.
Rozesílání této příručky do škol vyvolalo zděšené reakce rodičovské veřejnosti a nevládních organizací, které měly možnost se s jejím obsahem seznámit. Česká biskupská konference upozornila, že tomuto kroku nepředcházela diskuse pedagogů s dalšími zainteresovanými skupinami, k nimž v první řadě patří rodiče dětí. Ministerstvo spolu s distribucí příručky totiž vydalo „Doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách“, aniž by respektovalo právo zákonných zástupců žáků vyjadřovat se ke všem rozhodnutím, týkajícím se podstatných záležitostí vzdělávání. Přesto, že platný školský zákon toto právo výslovně deklaruje, ministerské „Doporučení“ s jeho uplatněním zjevně nepočítá.
Biskupové dále kritizují tu skutečnost, že v příručce se doporučují takové formy a metody sexuální výuky, které mohou mít až trestněprávní charakter. Ohrazují se například proti pasážím, které předpokládají, že děti mají zkušenost s pornografií. „Některé věty z příručky nelze ani citovat,“ uvedla mluvčí konference Irena Sargánková. Také Hnutí Pro život ČR postup ministerstva kategoricky odmítá a konstatuje, že příručka přímo útočí proti rodičovské autoritě a „klade dětem do úst větu, že rodiče nemají právo rozhodovat o způsobu poučení o sexuálním životě“. Ministryně školství Miroslava Kopicová naopak příručku hájí a vysvětluje, že „cílem nově vydávaného metodického materiálu je upozornit na širší souvislosti sexuální výchovy, na její sociální, psychologické, biologické i etické aspekty“.
Nejsou tedy obavy z ohrožení mravní výchovy mládeže přehnané? Posuďme sami. V kapitole „Didaktické náměty“ PaedDr. Pavel Petrnoušek uvádí jakými „motivačními hrami“ může vyučující působit na dětskou duši. „Jednou z osvědčených her“ je podle něj tzv. Kompot, kdy si žáci sami (v přítomnosti učitele, který „musí být citlivým pozorovatelem“) vymýšlí otázky, jimiž zjišťují intimní informace o spolužácích a spolužačkách: např. „kteří už někdy onanovali“, „které už měly menstruaci“, „kterým roste ochlupení“, „kteří se opili“, „kteří už někdy viděli porno“, „kteří se v posledních 14 dnech pohádali s rodiči“, „kteří mluví sprostě“ apod. Následně učitel „provede zpětnou vazbu řízeným rozhovorem“ a ptá se např. „Na který výrok reagovalo nejvíc lidí?“ Autor uvádí i odpověď žáka: „Na alkohol, sledování pornografie, kouření, onanii, menstruaci, fakt, že nám rostou chlupy…“ Jiná otázka učitele: „Je všechno, co jste viděli v pornografickém klipu nebo filmu či časopisu pravda?“ A odpověď žáka: „Asi ne. Všichni chlapi přece nemají jenom velké penisy a nevydrží souložit tak dlouho. Spousta lidí nechce souložit do konečníku, ale v pornografii je to běžné…“
Anebo další sexuálně-výchovná metoda pana Petrnouška: „Vyučující může žáky sedící v učebně přivítat podáním ruky v kondomu a zahájit téma tím, že kondom je jedinou antikoncepční pomůckou, která splňuje kromě základního cíle, kterým je zamezení nechtěnému otěhotnění, i další úkoly“. Pedagog Petrnoušek nabízí také tzv. postojové cvičení „Kdo má pravdu?“ Vyučující vyzve žáky, aby se shromáždili uprostřed učebny, přečte jim nějaký výrok a žáci se podle toho, zda souhlasí či nikoliv, musí postavit k papíru s výraznými znameními plus či minus. Autor uvádí i příklady „správných“ tvrzení: „Homosexualita je vrozená“, nebo „Právo na informace o sexuálním životě má i dítě, jehož rodič si to nepřeje“, a též příklady tvrzení „nesprávných“: „Když budou mít žáci ve školách sexuální výchovu, začnou dříve souložit“ či „Homosexuální pedagogové by neměli učit na základních školách“.
Tyto ukázky snad stačí. Každý ať svobodně rozhodne, zda se mu podobné metody sexuální osvěty zamlouvají či hnusí. Osobně se domnívám, že příručka „Sexuální výchova – vybraná témata“ je pokusem tzv. Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (která ji recenzovala) vnutit školám nejúčinnější koncept sexuální demoralizace mládeže. Udělat z dětí konzumenty „bezpečného sexu“, zákazníky antikoncepčního, pornografického a potratového průmyslu, potenciální klienty prostitutek. Zůstaneme-li u tržního hospodářství, nejvíce ze všeho se to blíží „neviditelné ruce trhu“, která sahá dětem mezi nohy. Lituji kantory, kteří se mají těchto her zúčastnit. Ale věřím, že nejsou-li perverzními devianty, nebudou na to mít žaludek.
- Česká biskupská konference autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/966/96579.jpg
- Sexuální příručka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1545/154466.jpg
- Sexuální výchova autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1545/154461.jpg
