Marek Koutesh strana 3 z 4

K padesátému výročí přistání člověka na Měsíci vznikl dokumentární snímek prostě pojmenovaný Apollo 11 podle první společné mise astronautů Neila Armstronga, Edwina „Buzze“ Aldrina a Michaela Collinse. Nesměle by mohl tvořit tandem s rok starým Prvním člověkem, jenž vypráví o stejných událostech. Sdílí s ním rovněž snahu vše postihnout z bezprostřední blízkosti a smysl pro úchvatné, až nadpozemské vyznění scén.

Nejnovější film britského režiséra Petera Stricklanda rozhodně nevychází publiku vstříc přímočarým parodizováním a posměchem. Takové krásné šaty jsou excentrickou hororovou komedií, nicméně dokážou uštědřit i několik nepříjemných ran. Karlovarský festival snímek letos uvedl v sekci Jiný pohled.

Jisté filmové série odmítají hollywoodští giganti pohřbít. Muži v černém se tak dvaadvacet let po premiéře prvního snímku znovu rozrůstají. Ačkoli díl s podtitulem Globální hrozba představuje nové hrdiny a s nimi i nové příběhy, provází ho tolik pochybení a nevysvětlených otázek, že takřka mizí v černé díře vlastní zbytečnosti.

Nestává se často, abychom v českých kinech měli možnost zhlédnout soutěžní film z Cannes jen pár dní po jeho představení na francouzské Riviéře. Diváci si nyní mohou bezprostředně otestovat, zda se shodují s nadšenými ohlasy, které nejnovější počin španělského režiséra Pedra Almodóvara na festivalu zaznamenal.

Příběh německého emigranta Georga, který se snaží utéct z totalitní Evropy, není jen atraktivní hříčkou ve stylu Muže z Vysokého zámku Philipa K. Dicka. Premisu, „jak by vypadala nacistická okupace v dnešní době“, nahrazuje film Christiana Petzolda Tranzit existenciálními otázkami o lidské vykořeněnosti a životě mezi dvěma světy.

S uvedením dvacátého druhého filmu v sérii můžeme o společnosti Marvel prohlásit, že dala vzniknout skutečnému historickému fenoménu. Způsob, jak je v Avengers: Endgame schopna tvořivě a sebevědomě účtovat se svým odkazem, je o to obdivuhodnější.

Filmová pojetí hororových děl spisovatele Stephena Kinga se v devadesátých letech stala synonymem pro nezdařilou adaptaci. Ačkoli poslední roky přinesly několik povedených a úspěšných produkcí, Řbitov zviřátek připomene, že filmaři si s Kingovými texty většinou vůbec neví rady. Nedostatky by se na něm daly vyučovat.

V říjnu 2011 zadržel americký Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami muže pašujícího 90 kilogramů kokainu. V kontextu protidrogových zátahů to nebylo rekordní množství, kuriózní byla ovšem skutečnost, že řidiči bylo 87 let a zdaleka se pro něj nejednalo o první dodávku. O finančně nečekaně soběstačném staříkovi nyní Clint Eastwood natočil film Pašerák a zahrál si i hlavní roli.

Lednová kinopremiéra je ve Spojených státech amerických obvykle určena pro filmové počiny, které distributor předem odsoudil k selhání. Ticho před bouří je nejnovějším a zcela ryzím přírůstkem v tomto smutném výčtu. I české kinosály nyní poctí filmová chiméra režiséra a scenáristy Stevena Knighta, která čerpá inspiraci z techno-thrillerů, erotických kriminálek, hollywoodských snímků 40. let, Starce a moře i filmů s šokujícími konci režiséra M. Nighta Shyamalana.

Komedie mravů? Historické drama? Nebo satirická dramedie? Názory na to, jak Favoritku krátce a výstižně charakterizovat, se rozcházejí. Film diváka přenáší na počátek 18. století na dvůr nemocemi stíhané královny Anny z rodu Stuartovců. O přízeň emocionálně labilní vládkyně se uchází dvě ženy, zkušená intrikánka lady Sarah a její chudá sestřenice Abigail. Pro režiséra Yorgose Lanthimose jde o další příležitost, jak zužitkovat svou poťouchlou poetiku.

Tragédie ruské jaderné ponorky K-141 Kursk, ke které došlo v srpnu 2000, je ve výkladu dánského režiséra Thomase Vinterberga zejména příležitostí k emocionálnímu nátlaku. Ačkoli je filmový Kursk technicky způsobilý, coby vyprávění se uchyluje k jednoduchým dramaturgickým zkratkám.

Otevřený konec Rozpolceného zanechal ústředního antihrdinu Kevina Wendella Crumba (James McAvoy), v jehož nitru kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, na útěku před spravedlností. Poslední záběr filmu následně šokujícím způsobem odhalil, že se děj odehrával ve stejném světě jako Vyvolený, sedmnáct let staré kultovní dílo režiséra M. Night Shyamalana. Završení trilogie v podobě Skleněného tedy přirozeně vzbuzovalo velká očekávání.

Režisér Alfonso Cuarón se po mimořádném úspěchu Gravitace zařadil mezi nejváženější filmaře současnosti. Nový film Roma jako návrat do období svého dětství pojímá očekávaně perfekcionisticky, ale také s osobitou pokorou a odvahou.

Vzdálenost mezi Českem a Rwandou budiž překonána. Cirkus Rwanda byl jedním ze dvou českých dokumentů s premiérou v sekci Zvláštní uvedení na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Zatímco King Skate s úspěchem vstoupil do běžných kin už v září, svižný film Michala Vargy o jedné neobvyklé spolupráci o sobě dává vědět až nyní.

Sedm okamžiků v sedmi sekvencích. Absolventka katedry scenáristiky a dramaturgie na FAMU Beata Parkanová zapracovala do svého celovečerního režijního debutu mnoho autobiografických prvků. Zároveň se potěšujícím způsobem orientuje v mezinárodních filmových trendech.

Vedlejší sekce filmového festivalu Berlinale poslední roky hostí také některé pozoruhodné české a slovenské počiny. Dokument režiséra Jana Geberta Až přijde válka mezi ně patří, letos zahajoval soutěžní výběr Panorama Dokumente. Osm měsíců po festivalové premiéře uvádí snímek i česká kina. Režisér v něm pozorně nahlíží na fenomén dobrovolnických (polo)vojenských uskupení, jež vznikají ve východní Evropě.

Hovory s TGM vedl na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století Karel Čapek. Od 18. října knižně publikované rozhovory v tuzemským kinech „převypravuje“ stejnojmenný film. Neortodoxní přístup scenáristy a historika Pavla Kosatíka k tatíčkovi národa ukazuje skutečnosti, které v Čapkově díle nejsou dohledatelné. Snímek debutujícího režiséra Jakuba Červenky je z tohoto pohledu jistě přínosný, historiografická fakta ale přibližuje příliš mechanicky.

Po uvedení na letošním festivalu v Cannes byly reakce na nejnovější počin Larse von Triera Jack staví dům prudké a odmítavé. Šok ale není jedinou jeho zbraní. Přejít i další roviny mnohovrstevnatého filmu by byla chyba.

Hranice hraného filmu a dokumentu se rozmlžují v celovečerním debutu rumunské režisérky Adiny Pintilie. Koprodukce pěti zemí, včetně České republiky, obdržela na festivalu v Berlíně Zlatého medvěda. I přes ubezpečení, že se jedná o fikci, jde o vizi natolik autentickou, že postavy jde jen ztěží nevnímat jako skutečně žijící osoby.

Zraky celého světa už nejsou k východní Ukrajině upřeny tak, jako byly v roce 2014. Masové nepokoje přerostly v ozbrojený konflikt a ke vzniku svazu lidových republik Nové Rusko. Uznávaný ukrajinský režisér Sergej Loznica do prostředí proniká s kritickým ostřím, ale také s nezaměnitelným ironickým úsměvem. Svůj snímek Donbas v Karlových Varech osobně uvedl.

Nový film držitele Oscara Pawła Pawlikowského se prožene Evropou turbulentních padesátých letech minulého století. Jeho Studená válka s ohromnou grácií vypráví o romantickém vztahu, jehož aktéři se kvůli politickým událostem, ale i vlastním pochybením vzájemně odlučují a opět shledávají.

Norský film režiséra Erika Poppeho Utøya, 22. července rekonstruuje tragický teroristický útok Anderse Breivika v jediném, 72 minut dlouhém záběru. Amorálnímu zobrazení masakru jako spektáklu se dokáže vyhnout, zvolený koncept ale také znemožňuje širší pohled a reflexi události.

Kolaborativní projekt Útěk režisérky Agnieszky Smoczyńské a scenáristky a herečky Gabriely Muskały vznikl v polsko-česko-švédské koprodukci. Mysteriózní zápletka o amnézii značila jistý posun od současné polské žánrové kinematografie, snímek ale vlastně příliš nevybočuje.

Po oznámení titulů filmů, které se budou ucházet o ocenění na karlovarském festivalu, bylo mnoho zraků upřeno na nové dílo rumunského režiséra Radua Judeho. Etablovaný autor v minulých letech slavil se svými snímky úspěchy v Berlíně či Locarnu. Jeho nejnovější počin – s dlouhým názvem Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři – skutečně pozvedává soutěžní sekci na vysokou úroveň.