Hranice hraného filmu a dokumentu se rozmlžují v celovečerním debutu rumunské režisérky Adiny Pintilie. Koprodukce pěti zemí, včetně České republiky, obdržela na festivalu v Berlíně Zlatého medvěda. I přes ubezpečení, že se jedná o fikci, jde o vizi natolik autentickou, že postavy jde jen ztěží nevnímat jako skutečně žijící osoby.
Filmový postřeh: Touch Me Not je nepříjemná, ale vtahující studie intimity
Rozhovor s režisérkou Adinou Pintilie (zdroj: ČT24)
Pintilie si určila za cíl nekonvenčním způsobem prozkoumat stránky lidské intimity. Zaměřuje se na skupinu figur, které spojuje neschopnost navázat fyzický kontakt s jinou bytostí. Zachyceni jsou lidé s tělesným postižením i s psychickým blokem. V ději ovšem vystupuje i sama režisérka, nejčastěji zpoza kamery postavám pokládá otázky spojené s tématem. Tato dokumentárnost je ovšem předstíraná, nejen proto, že v díle účinkují i profesionální herci.
Znepokojující styl v mnohých ohledech přesahuje až do míst experimentálního filmu, třebaže se v popředí odvíjí vcelku srozumitelný příběh. Ve zvukové složce tak například dominují ruchy a prostor před kamerou zůstává záhadně strohý a vyprázdněný. Vyprávění je přitom plné mezer – mnohé se nechává na domyšlení divákovi a důležité informace jsou jen letmo naznačeny.
Jako studie intimity je tematika předurčena k tomu, aby se výrazně dotkla lidské sexuality. V několika chvílích film neuhne pohledem ani od explicitních praktik, přičemž scéna z S&M přímo připomene tvorbu francouzského provokatéra Gaspara Noého.
S odvíjející se stopáží začne být jasné, že Touch Me Not je především terapií samotné režisérky, jež se sama podělí o traumata a problémy s intimitou. Rafinované podání snímku nás vybízí se nad ní zamýšlet. Možné to je i po festivalu ve Varech – od 1. listopadu snímek uvedou tuzemská kina.