Filmový postřeh: V Donbasu jsou všichni oběti chaosu

Zraky celého světa už nejsou k východní Ukrajině upřeny tak, jako byly v roce 2014. Masové nepokoje přerostly v ozbrojený konflikt a ke vzniku svazu lidových republik Nové Rusko. Uznávaný ukrajinský režisér Sergej Loznica do prostředí proniká s kritickým ostřím, ale také s nezaměnitelným ironickým úsměvem. Svůj snímek Donbas v Karlových Varech osobně uvedl.

Ačkoli se jedná o fikční dílo, Loznica v Donbasu nezapře své dokumentaristické kořeny. Lze je cítit z mnoha formálních prostředků, například z hrubého vedení kamery, s jejíž pomocí nechává situaci v dlouhých záběrech přirozeně se odvíjet. Autenticity dosahuje pečlivým výběrem herců, přičemž žádná z mluvených replik nepůsobí strojeně nebo nuceně.

Ještě více se autorskému dokumentu blíží výstavbou vyprávění jako série epizod. Bližší pohled odhaluje, že jsou propojené ve štafetové koncepci, při níž jedna scéna nenápadně navazuje na předcházející, byť třeba jen přítomností jedné spojující figury v pozadí.

Loznica nemá iluze o své nestrannosti. Kritikou nešetří hlavně režim Nového Ruska (někdy též Maloruska), zejména tamní milice a zkorumpované politické orgány. Nejedná se ale o kritiku prvoplánovou, ačkoli je mnoho scén extrémní povahy – často se vyznačují černohumorným tónem a fascinací nevkusem doněckého obyvatelstva. Skutečnost, že ani jednou nemá režisér potřebu zmínit Vladimira Putina, ale značí, že podle něj není situace jednoduché povahy a ukázat prstem na jediného viníka mnoho neřeší.

Význam filmu ale zaznívá dostatečně silně. Na situaci eticky a nakonec i vlastními životy morálně doplácí hlavně ti, kteří se dobrovolně stali loutkami režimu. Závěr snímku je nebývale cynickým komentářem k veřejné manipulaci a plošné ztrátě humanistických ideálů. Bohužel, z chaosu v Doněcké republice Loznica zatím nevidí východisko.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Filmový festival Karlovy Vary 2018

Glosa k vítězům Varů: Může film něco změnit? Nepříjemná pravda o světě a rodině

Výrazné mnohovýznamné filmy o závažném tématu jsou tituly, kterými se pyšní velké festivaly. Takový se objevil i na festivalu v Karlových Varech – a v sobotu večer si z něj odnesl hlavní cenu Křišťálový globus. Drama s dlouhým názvem „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ oslovilo i proto, že sděluje nepříjemnou pravdu o (současném) světě.
8. 7. 2018

Pro české turisty není Mars demodé. Plundrují ho ve filmu Benjamina Tučka

Od prvního letu na Měsíc se lidstvo chlubilo, že do roku 2000 bude létat na Mars. Zatím na to nedošlo. S jednou výjimkou, filmový let si dopřál režisér Benjamin Tuček se svojí filmovou posádkou.
8. 7. 2018

Best of: Podívejte se na sestřih z 53. ročníku festivalu v Karlových Varech

Letos do Varů přijelo 13 080 akreditovaných návštěvníků. Vidět mohli 501 filmových představení, na která se prodalo 140 135 vstupenek. Tolik statistika 53. ročníku. O tom, jaký byl, ale lepší zprávu podá sestřih festivalových okamžiků.
7. 7. 2018

Festival ve Varech vyhráli rumunští barbaři, i pro Čechy něco bude

„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři,“ hlásá dlouhý název snímku o bolestivém místě rumunské národní historie. Jedno to ale není filmaři Raduovi Judemu, který o této „bolavé patě“ natočil film. A ten zas není jedno filmovému festivalu v Karlových Varech, který titul ocenil Křišťálovým globem pro nejlepší snímek 53. ročníku. Úspěch může letos opět těšit i Čechy – slovinský „famák“ Olmo Omerzu získal cenu za režii pro svou road movie Všechno bude. I v souvislosti s vítězným snímkem se během večera mluvilo o svobodě a politice.
7. 7. 2018Aktualizováno7. 7. 2018

Exupír Robert Pattinson: Chtěl bych hrát postavy, které nemají zuby

Na festivalu v Karlových Varech začíná poslední den, který si nenechá ujít poslední letošní „velký“ host. Do západočeských lázní dopoledne přijel britský herec Robert Pattinson, známý především z upírské ságy Twilight a filmové série o Harrym Potterovi. Především na Stmívání by ale prý rád zapomněl.
7. 7. 2018Aktualizováno7. 7. 2018

Festivalové vteřiny Marka Ebena: Vždycky je druhá šance

Jak ukážou poslední festivalové vteřiny, Masaryk se ve Varech ještě nesesypal a Marek Eben také ne. Naopak stíhá toho docela dost. Třeba poslechnout si koncert Karlovarského symfonického orchestru s Ewou Farnou, dojmout Jaromíra Hanzlíka anebo vyzpovídat oscarového filmaře Barryho Levinsona. Je možné dostat v Hollywoodu ještě jednu šanci, když zklamete? ptá se ho Marek Eben. „Vždycky je druhá šance,“ odpovídá mu režisér filmů Rain Man či Vrtěti psem. Ovšem Festivalové vteřiny další dostanou až příští rok.
7. 7. 2018Aktualizováno7. 7. 2018

K čemu dospěly první ceny z Varů? Že ocenit si zaslouží nedospělí

Předskokanem hlavních soutěžních kategorií jsou i na 53. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech ceny nestatutárních porot. Vybírají ze soutěžní nabídky nejlepší evropský či ekumenický film nebo titul, na němž se shodne Mezinárodní federace filmových kritiků. Víceméně všechny čtyři letošní poroty si získaly příběhy, jejichž hrdiny jsou dospívající. Patří k nim i české drama Všechno bude.
7. 7. 2018

Filmový postřeh: Touch Me Not je nepříjemná, ale vtahující studie intimity

Hranice hraného filmu a dokumentu se rozmlžují v celovečerním debutu rumunské režisérky Adiny Pintilie. Koprodukce pěti zemí, včetně České republiky, obdržela na festivalu v Berlíně Zlatého medvěda. I přes ubezpečení, že se jedná o fikci, jde o vizi natolik autentickou, že postavy jde jen ztěží nevnímat jako skutečně žijící osoby.
7. 7. 2018
Načítání...